V jednom kole

Neděle v 19:06 | Sim |  Deník
Holky moje, jak mi to tu chybíí. Měla jsem teď zase to období, kdy jsem nevěděla co psát, ani mě to nebavilo a nechtělo se mi. Strašně mi ten čas teď utíká (což je jenom dobře). Každý den mám školu do večera a pak chodím na brigádu. Sice zjišťuji, že ta brigáda při škole není dobrý nápad - nemám se kdy učit - ale já si prostě chci něco přivydělat když mám ty pátky volné a mám tam citovou vazbu :D :) mě by ten kolektiv a ty bábinky prostě chyběly. Peníze jsem tam měla moc pěkné, vždycky mnohem víc než jsem čekala, takže i kdybych měla třeba 3 000 za ten měsíc tak je to pro mě krásné :)
Nechci nic zakřiknout a nechce se mi to znovu vytahovat, ale jen pro informaci, ty myšlenky docela ustoupily Usmívající se jak jsem pořád mezi lidma a s holkama ve škole, nebo se učím...nemám čas ani náladu na něco "co kdyby" myslet :D :)
Strašně jsem se rozežrala. Přibrala jsem 3kg během léta a nedokážu přestat s tím přejídáním. To není jakože si dám cheat day jednou v týdnu, já ho mám každý den. V noci mi bývá těžko a ráno špatně. Potřebuju tu motivaci co jsem měla dřív, jenže já musím tím hubnutím doslova žít, abych to zvládala. Dřív se vše točilo kolem kalorií a hubnutí - to jsem teda přeháněla, to už nechci být tak posedlá, ale prostě jen jíst zdravěji a krotit se.
Můžete mi něco vysvětlit? :D jak je na iphonu aplikace zdraví, tak jak mi to může měřit kroky, když jsem celý den měla telefon v batohu v šatně a lítala jsem v práci bez něj? Překvapený opravdu to sedělo.
 

Kynu

29. září 2018 v 21:28 | Sim |  Deník
Ahojky :) jste tu ještě někdo? :/ dlouho jsem se neozvala. Přibrala jsem. Ten důvod toho všeho je to, že se utápím v myšlenkách, zhoršuje se to, nenechá mě to normálně žít. Nedokážu se namotivovat a myslet na správnou stravu a cvičení. Jen přežívám a přemýšlím, co když se stane tohle a co když tamto. Stále si plánuju budoucnost a nežiju přítomností. Furt přemýšlím, jestli teď něco nemůžu změnit, zavčasu. Od pondělí mi začíná škola a já se na to vůbec necítím, jsem zvědavá, jak se budu soustředit když se mi to stále zhoršuje. Zamračený
Přibírám nejvíc na zadku a stehnech, ze všeho co sním nebo vypiju mám břicho jak balon, mám příšernou pleť, vůbec se necítím zdravě, vitálně, plná energie jsem nebyla ani nepamatuju. Jenže problém je, že už ani spát mi v poslední době nejde a někdy mě to ani nebaví. Prostě nejsem v klidu, jsem v neustálěm stresu a dělám si to sama. A to ještě pomíjím problémy u obou rodičů, protože ty moje myšlenky mě zaměstnávají a trápí ze všeho nejvíc. Možná kdybych byla normální jako dřív, tak byh se spíš trápila tím, co se děje doma a co u táty. Chvilkama si tak říkám: je mi 20 a už mi to všechno stačí, nevím jestli chci poznat něco víc. Bojím se. Už teď mi přijde, že tu jsem dlouho a trápím se víc a víc. Ty 3 měsíce prázdnin utekly strašně rychle a já si z toho nic neužila, byla jsem jen zahloubaná ve svým světě.
Zpátky k tomu stravování. Nechci už žádné hladovění, ani to nemusí být do 800kcal, chtěla bych hlavně hodně pít, nepřejídat se a jíst co nejvíc zdravě. Hlavně do sebe cpát potravou vitamíny a minerály, podporovat imunitu.
Já vím, že pokud chci být zdravá, musím být i psychicky v pořádku, ale je to strašně těžký :( já prostě mám furt nějaký strachy a tím, že na to myslím a plánuju si co bych dělala, se uklidňuju (trošku). Protože pokud něco přijde, něco vážného a nečekaně, tak já se zhroutím, já to vím. Jsem strašná cíťa.

Ovládat se!

31. srpna 2018 v 16:42 | Sim |  Deník
Můj článek bude trochu na stejném principu jako pár z vás co jsem teď četla :D o tom se ovládat, něco změnit. U mě se to týká přejídání a hlavně! těch mých otravných myšlenek, které se neustále točí kolem přitele, toho že se bojím, že mi někdy ublíží (nevěrou, výměnou za jinou..). Některé dny mě to tak pohltí, že si celý den v hlavě promítám ten katastrofickej scénář a co bych dělala (protože vím, že jestli to někdy přijde, tak se zblázním), všechno nesu tak špatně. Fakt neumím žít přítomností a právě to chci ZMĚNIT. Chci si zase žít to svoje. Držet si štíhlou postavu, stravu, cvičit (dřív jsem si pořád tancovala, vymýšlela choreografie, cvičila gymnastiku a právě ten pohyb mě naplňoval). Od té doby co jsem s přítelem (3 roky), jsem zezačátku jen čekala na ty dny, kdy se uvidíme a jinak přežívala - tím jsem postupně opouštěla to své já a nic mě nebavilo, jen on. A teď už cca půl roku se každý den užírám takovýhlema myšlenkama a vlastně "nežiju". Takže už nechci být na něm závislá. Nechci se neustále trápit něčím, co se ani nikdy stát nemusí. A když se to stane, tak se snažit být pozitivní a vlastně nějaké plány na takové situace už mám.
Já vlastně bojuji s vlastní psychikou -_- je to sakra těžký! Nikdy jsem si tohle nemyslela a nechápala jsem psychicky narušené osoby. Říkala jsem si ať prostě normálně žijou a neřeší kraviny.

1) nepřemýšlet tolik
2) brát věci tak jak přijdou (všechno má svůj důvod a má to tak být, záleží jen na nás jaký postoj k tomu zaujmeme)
3) jíst každé 3 hodiny 250kcal
4) vypít aspoň 1,2l každý den
5) nenechat si rozhodit psychiku kvůli mamky psychickým výkyvům
6) cvičit
 


Docela se i na podzim těším

25. srpna 2018 v 18:02 | Sim |  Deník
Ahojky :)
asi víte z mých článků, že nesnáším zimu a nejradši bych bydlela někde u moře v teplíčku :D dřív jsem měla nejraději podzim, ale v posledních letech se to právě převrátilo, že jsem to začla nesnášet. Na druhou stranu když vidím, že v těch exotických oblastech mají tornáda, hurikány, tsunami a další katastrofy a my máme jen tu zimu, tak je to vlastně víc fajn tady. Začínám se i těšit na čajíčky, kakao, poléévky! :D, to jak se člověk zavrtá do deky, otevřu si okno a opravdu sem jde vzduch a ne ještě horší vzduch (v těch vedrech co teď byly) a nebo když si dám horkou vanu :3 Ale to jak je zataženo a neustále šedá obloha a dřív je tma, tak to mě naopak dost unavuje :D
Váha se stále drží na 50kg. Víte co je skvělý? Že tohle jaro a léto bylo po dlouuuhé době jiné v tom, že jsem už od dubna nezačínala hubnout na léto a prostě jsem to neřešila. Vlastně mám pořád dost přejídacích dnů a stále se z toho nemůžu vymotat. Na zítra do práce mám připravený bílý jogurt s borůvkovým džemem, vločkami a brusinkami, k obědu cuketu s bramb. kaší a na svačinu a večeři budu ujídat cuketu. Beru si s sebou i sušené švestky kdyby mě honila mlsná :) Popravdě zítra se mi tam vůbec nechce, protože o víkendech je nás tam málo a nic moc se nedělá, takže to moc neutíká.


Nemůžu jít dál

21. srpna 2018 v 18:47 | Sim |  Deník
Prožívám teď zvláštní životní etapu. Vlastně už to trvá cca rok. Už jsem tu psala, že jsem vyrostla z těch dětských let, že některé moje kámošky už mají děti nebo bydlí s přítelem a já si ani jedno z toho nedokážu představit a přijde mi to ještě hodně brzo. Chybí mi ty společné výlety a dovolené s rodiči a nevlastní ségrou. Chybí mi to jak jsme byly bezstarostné, nic jsem si nebrala tak jako teď, nepřemýšlela jsem tolik, nic jsem neřešila a užívala si každého dne. Prostě jsem žila. Ale poslední dobou každý den přemýšlím nad tím co dál? Co když se stane tohle nebo tamto? Co bych dělala? Co když mi někdo ublíží, co když mi něco nevyjde, co když skončím jako většina českých ženských sama, tlustá, v paneláku s dětma na krku a budu se dřít za pár kaček v nějaký smradlavý fabrice? Nemůžu se prostě přenést do té další etapy života, kdy je člověk dospělý a pomalu se chystá do svého, začít žít svůj život po svém, chodit do práce...já se neustále otáčím do minulosti a všechno mi to chybí a nemůžu uvěřit, že už je to nadobro pryč. Že už to takové nebude.
Mám takový sen - bydlet u moře, nebo hodně cestovat do exotických zemí. Třeba 4x za rok aspoň na 2 týdny někam do ciziny. Na druhou stranu vím, že se asi od mamky nikdy jen tak nehnu když má ty její problémy, které se opět vrací a já z toho zase šílím. Neustále lítám na wc a mám stavy, kdy nechci jíst - což je u mě divný když mám problémy s přejídáním. Sice z toho také blázním, ale nemůžu jí takhle nechat nebo ji tu nechat se S. samotné...byla bych neustále ve stresu co se tu děje, jak na tom je.
Z taťkovo vyprávění o jeho vztahu s mojí mamkou se naprosto ve všem poznávám, že to mám po ní. Všechny ty psycho stavy a chování dělám i já. Nechci taková být, ale jsem. Nemám teď ani sílu se snažit s tím něco dělat. Nic mě nebaví. Dny se strašně táhnou. Přijdou mi taak dlouhé ať jsem na brigádě nebo doma. Vše mi přijde takové...zbytečné a pořád si říkám, proč si mě sakra mamka s taťkou dělali! Mě ten život takhle nebaví. Uvnitř jsem naprosto porouchaná a trápím sama sebe, ale nejde to zastavit. Ty zbytečné obavy a myšlenky se mi v hlavě přehrávají furt dokola, jen co ráno otevřu oči tak to začne a pak s tím i usínám. Dokonce se mi o těch mých obavách i zdá...

12.8.

12. srpna 2018 v 20:53 | Sim |  Deník
Ahojky :)
Stále jsem na "brigádě" a tenhle víkend byl hrozný kvůli jedné "kolegyni". Ta dokáže opravdu z člověka udělat debila a vyštvat ho odsud. Já s každým vyjdu, ale tuhle ženskou začínám nemít ráda. Vždy se snažím hledat na tom člověku ty lepší vlastnosti, ale u týhle už je úplně přehlížím, protože je na pěst. Jenom ona mě pořád péruje, protože na mě si vyskakovat může. Ostatní ženský se mě zastávají, že se snažím a jsem šikovná, aspoň někdo to vidí. Sami s ní nechtějí dělat a tak na oddělení poslali mě s ní -_- všechno bylo samozřejmě špatně.
Divili jste se, jak můžu mít s 50kg boky :D měřím 158cm a prostě na sobě vidím, že přibírám a zase to nabírám hlavně na zadku a bocích. Začínám si to dost uvědomovat a chci s tím zase začít něco dělat. Navíc ženský v práci teď taky drží diety (takový ty amatérský :DD) a začíná se to zase ve mě probouzet :D zítra si teda udělám buchtičky s krémem ty jsem neměla od základky, ale zkusím od úterý zase nějak začít :) asi si zase budu počítat kalorie nebo se snažit jíst každé 2 hodiny do 200kcal..uvidím :)

Užívám si 30° vedra

5. srpna 2018 v 19:53 | Sim |  Deník
Ahojky :) tak tady mám další článek, který se bude týkat spíš mé psychiky než jídla :D takže jen krátce ohledně stravování - přibrala jsem 1kg takže mám rovných 50kg, začínám mít zase boky...takže od zítra se pokusím hlídat. Na brigádě jsem už přes měsíc a opravdu tam člověk jen přibírá. Jenže to sezení na sesterně k tomu úplně vybízí -_- :D
Stále básním o moři a dovolené, jelikož tenhle rok nikam nejedu. Ale dnes jsem si uvědomila jak jsem se cítila šťastně jen u nás na zahradě v bazénu, rodiče s babičkama za rohem, léto, TEPLO, sluníčko...NÁDHERA ♥ strašně si toho všeho vážím.
Psychika je u mě stále jako na houpačce. Vtíravé neodbytné myšlenky mě trápí pořád, ale na druhou stranu začínám být víc pozitivní. Štve mě, že mě ty myšlenky někdy brzdí v tom co dělám, nebo dokonce ani nejsem schopná nic dělat, protože mě užírají za živa a nemůžou přestat! A když už se od nich na chvíli odprostím tak se cítím tak volná, můžu v klidu pracovat. Stále se týkají "co kdyby".
Jak dlouho ty vedra trvají? Už druhým týdnem? Dost lidí kolem mě to štve :D já tohle počasí zbožňuju ♥ je to strašně pozitivní, veselý...takhle to má být, takhle se cítím dobře. Teď se cítím, že takhle to je správně. A když je zima tak si přijdu jak ve špatným filmu -_- proč vůbec ta zima je? nesnáším ji!
Hezky jsem si to shrnula, je fajn se na chvíli taky zastavit a takhle se vypsat :D :) protože v poslední době chodím jen z práce do práce a strašně to letí.


Gelové nehty?

21. července 2018 v 20:57 | Sim |  Deník
Ahoj :) máte některá gelovky? jak dlouho? uděláte s tím všechno? není to finančně náročné? a co nehty po sundání gelovek? Budu ráda za každou odpověď :)
Nevážila jsem se už ani nepamatuju. Na té brigádě jsem se fakt rozežrala a mám pocit, že přibírám. Proto jsem se zase trochu inspirovala a namotivovala...






Přesně takhle štíhlá chci být. To je přesně ono ♥

Léto 2018

17. července 2018 v 12:05 | Sim |  Deník
Ahoj zlatíčka :) ozývám se po delší době. Jsem pořád na brigádě, mám dvanáctky a skoro vůbec nejsem doma. Až dnes mám po dlouhé době volný den, ale stejně musím vše oběhat ve městě a zítra zase šichta :D práce mě moc baví, pomáhám starým lidem, dělám napůl i sestru (pod dohledem) jelikož mám zdrávku a chtěla bych tam chodit i přes rok v pátky a víkendy. Je to sice záhul, ale stojí to za to. Cca 10 hodin z té 12 hodinové služby jsem na nohách, lítám z patra do patra, z pokoje do pokoje a stále se hýbu - moc mi to vyhovuje :) utíká to a hubnu tím pohybem. Další věc je ta, že tam nemám čas myslet na kraviny (víte z předchozích článků co myslím). Začínám mít sama sebe ráda, protože tam jsem tak milá, ochotná a pracovitá, přijde mi, že i ostatní se mnou snad nemají problém a ženský v kolektivu me berou :) samozřejmě jedna ženská je tam problém, už se pohádali s další brigádnicí, ale já se i tak snažím tu ženskou poslouchat a být milá, aby se mnou neměla důvod mít problém. Prostě se snažím líbit všem a zatím se mi to daří :D Prostě sama sebe nepoznávám, na mojí psychiku mi hrozně pomáhá být mezi lidma. To se ze mě stává jiný člověk. Vždycky mi záleželo na tom, co si o mě lidi myslí, a tak se tam nechci utápět ve svých myšlenkách a být zamlklá, smutná...radši si s nima pokecám, zasměju se a je to pro mě odreagování :) o pauzách na sesterně se cítím jako s kámoškama na kafíčku :D prostě kecáme a smějeme se ♥
Všímám si, že i 30-40 letý ženský mají život v podstatě jako já. Já si pořád říkám, že jakmile začnu pracovat a bude mi víc jak 25 tak už bych si nikoho nenašla (kdyby byla potřeba :D) a že budu jen v práci atd...a když to vidím tady...ženský se chovají pomalu jako my ve škole :D samí srandičky, jsou takový free, chodí si s kámoškama posedět ve volnu. Dost z nich je rozvedených a mají přítele, takže našli chlapa i ve vyšším věku. Prostě jen chodí do práce jinak žádná změna.
Začínám žít přítomností :) z práce do práce a nic neplánuju jako předtím. Prostě jakmile jsem takhle zabavená, tak jsem normální a mám se takhle ráda. Jenže při zkouškovým nebo při škole jak je víc času, tak myslím jen na kraviny a moje hlava se může zbláznit..
Pro dnešek asi vše :) jídelníček ani psát nebudu, mám tady ještě výýbornou buchtu takže budu hřešit :D

Brigáda

4. července 2018 v 20:27 | Sim |  Deník
Ahojky :) tak mám za sebou první dny na brigádě a teď pár dnů volna. Dalo to zabrat :D pohybu tam sice mám dost, ale jak jsou to dvanáctky tak je tam i několik pauz a to mě nutká jíst + plus to, že jsem tam stále na nohách a chvílemi je mi mdlo. Všichni se diví kolik mi je a že vypadám jako dítě :D že jsem drobná a malá, což mi lichotí :D ale přijde mi, že přibírám tím jak jsem se teď dost cpala. Navíc tím, že jím o pauzách to rychleji utíká a mám se pořád na co těšit v průběhu směny, ale od přístího týdne zkusím naject na nějaký normální režim takhle to dál nejde. Zítra vás oběhnu :)

Kam dál