12.8.

12. srpna 2018 v 20:53 | Sim |  Deník
Ahojky :)
Stále jsem na "brigádě" a tenhle víkend byl hrozný kvůli jedné "kolegyni". Ta dokáže opravdu z člověka udělat debila a vyštvat ho odsud. Já s každým vyjdu, ale tuhle ženskou začínám nemít ráda. Vždy se snažím hledat na tom člověku ty lepší vlastnosti, ale u týhle už je úplně přehlížím, protože je na pěst. Jenom ona mě pořád péruje, protože na mě si vyskakovat může. Ostatní ženský se mě zastávají, že se snažím a jsem šikovná, aspoň někdo to vidí. Sami s ní nechtějí dělat a tak na oddělení poslali mě s ní -_- všechno bylo samozřejmě špatně.
Divili jste se, jak můžu mít s 50kg boky :D měřím 158cm a prostě na sobě vidím, že přibírám a zase to nabírám hlavně na zadku a bocích. Začínám si to dost uvědomovat a chci s tím zase začít něco dělat. Navíc ženský v práci teď taky drží diety (takový ty amatérský :DD) a začíná se to zase ve mě probouzet :D zítra si teda udělám buchtičky s krémem ty jsem neměla od základky, ale zkusím od úterý zase nějak začít :) asi si zase budu počítat kalorie nebo se snažit jíst každé 2 hodiny do 200kcal..uvidím :)
 

Užívám si 30° vedra

5. srpna 2018 v 19:53 | Sim |  Deník
Ahojky :) tak tady mám další článek, který se bude týkat spíš mé psychiky než jídla :D takže jen krátce ohledně stravování - přibrala jsem 1kg takže mám rovných 50kg, začínám mít zase boky...takže od zítra se pokusím hlídat. Na brigádě jsem už přes měsíc a opravdu tam člověk jen přibírá. Jenže to sezení na sesterně k tomu úplně vybízí -_- :D
Stále básním o moři a dovolené, jelikož tenhle rok nikam nejedu. Ale dnes jsem si uvědomila jak jsem se cítila šťastně jen u nás na zahradě v bazénu, rodiče s babičkama za rohem, léto, TEPLO, sluníčko...NÁDHERA ♥ strašně si toho všeho vážím.
Psychika je u mě stále jako na houpačce. Vtíravé neodbytné myšlenky mě trápí pořád, ale na druhou stranu začínám být víc pozitivní. Štve mě, že mě ty myšlenky někdy brzdí v tom co dělám, nebo dokonce ani nejsem schopná nic dělat, protože mě užírají za živa a nemůžou přestat! A když už se od nich na chvíli odprostím tak se cítím tak volná, můžu v klidu pracovat. Stále se týkají "co kdyby".
Jak dlouho ty vedra trvají? Už druhým týdnem? Dost lidí kolem mě to štve :D já tohle počasí zbožňuju ♥ je to strašně pozitivní, veselý...takhle to má být, takhle se cítím dobře. Teď se cítím, že takhle to je správně. A když je zima tak si přijdu jak ve špatným filmu -_- proč vůbec ta zima je? nesnáším ji!
Hezky jsem si to shrnula, je fajn se na chvíli taky zastavit a takhle se vypsat :D :) protože v poslední době chodím jen z práce do práce a strašně to letí.


Gelové nehty?

21. července 2018 v 20:57 | Sim |  Deník
Ahoj :) máte některá gelovky? jak dlouho? uděláte s tím všechno? není to finančně náročné? a co nehty po sundání gelovek? Budu ráda za každou odpověď :)
Nevážila jsem se už ani nepamatuju. Na té brigádě jsem se fakt rozežrala a mám pocit, že přibírám. Proto jsem se zase trochu inspirovala a namotivovala...






Přesně takhle štíhlá chci být. To je přesně ono ♥
 


Léto 2018

17. července 2018 v 12:05 | Sim |  Deník
Ahoj zlatíčka :) ozývám se po delší době. Jsem pořád na brigádě, mám dvanáctky a skoro vůbec nejsem doma. Až dnes mám po dlouhé době volný den, ale stejně musím vše oběhat ve městě a zítra zase šichta :D práce mě moc baví, pomáhám starým lidem, dělám napůl i sestru (pod dohledem) jelikož mám zdrávku a chtěla bych tam chodit i přes rok v pátky a víkendy. Je to sice záhul, ale stojí to za to. Cca 10 hodin z té 12 hodinové služby jsem na nohách, lítám z patra do patra, z pokoje do pokoje a stále se hýbu - moc mi to vyhovuje :) utíká to a hubnu tím pohybem. Další věc je ta, že tam nemám čas myslet na kraviny (víte z předchozích článků co myslím). Začínám mít sama sebe ráda, protože tam jsem tak milá, ochotná a pracovitá, přijde mi, že i ostatní se mnou snad nemají problém a ženský v kolektivu me berou :) samozřejmě jedna ženská je tam problém, už se pohádali s další brigádnicí, ale já se i tak snažím tu ženskou poslouchat a být milá, aby se mnou neměla důvod mít problém. Prostě se snažím líbit všem a zatím se mi to daří :D Prostě sama sebe nepoznávám, na mojí psychiku mi hrozně pomáhá být mezi lidma. To se ze mě stává jiný člověk. Vždycky mi záleželo na tom, co si o mě lidi myslí, a tak se tam nechci utápět ve svých myšlenkách a být zamlklá, smutná...radši si s nima pokecám, zasměju se a je to pro mě odreagování :) o pauzách na sesterně se cítím jako s kámoškama na kafíčku :D prostě kecáme a smějeme se ♥
Všímám si, že i 30-40 letý ženský mají život v podstatě jako já. Já si pořád říkám, že jakmile začnu pracovat a bude mi víc jak 25 tak už bych si nikoho nenašla (kdyby byla potřeba :D) a že budu jen v práci atd...a když to vidím tady...ženský se chovají pomalu jako my ve škole :D samí srandičky, jsou takový free, chodí si s kámoškama posedět ve volnu. Dost z nich je rozvedených a mají přítele, takže našli chlapa i ve vyšším věku. Prostě jen chodí do práce jinak žádná změna.
Začínám žít přítomností :) z práce do práce a nic neplánuju jako předtím. Prostě jakmile jsem takhle zabavená, tak jsem normální a mám se takhle ráda. Jenže při zkouškovým nebo při škole jak je víc času, tak myslím jen na kraviny a moje hlava se může zbláznit..
Pro dnešek asi vše :) jídelníček ani psát nebudu, mám tady ještě výýbornou buchtu takže budu hřešit :D

Brigáda

4. července 2018 v 20:27 | Sim |  Deník
Ahojky :) tak mám za sebou první dny na brigádě a teď pár dnů volna. Dalo to zabrat :D pohybu tam sice mám dost, ale jak jsou to dvanáctky tak je tam i několik pauz a to mě nutká jíst + plus to, že jsem tam stále na nohách a chvílemi je mi mdlo. Všichni se diví kolik mi je a že vypadám jako dítě :D že jsem drobná a malá, což mi lichotí :D ale přijde mi, že přibírám tím jak jsem se teď dost cpala. Navíc tím, že jím o pauzách to rychleji utíká a mám se pořád na co těšit v průběhu směny, ale od přístího týdne zkusím naject na nějaký normální režim takhle to dál nejde. Zítra vás oběhnu :)

Synovec, neustálý strach

24. června 2018 v 19:07 | Sim |  Deník
Ahoj zlatíčka :) nejdřív k váze a jezení ( o čemž taky má tenhle blog být) - váha stále 49,1kg - dost se tomu divím, jelikož celý minulý týden jsem se přejídala a vůbec necvičila. Běhat jsem zase nebyla, prostě nic, jen jsem se zase utápěla ve svých bludech a strachu.
Jsem teta ♥ já děti nikdy neměla ráda a furt jsem říkala, že vlastní ani nechci :D ale synovec je pro mě výjimka, pro něj cokoli. Docela se mi zpřeházely priority. Strašně se těším, až ho uvidím růst - zase! - místo toho abych si vychutnávala přítomnost tak už jsem nedočkavá na to až si s ním budu hrát a budeme si povídat -_- je to prostě zázrak ♥_♥ víc než vlastní štěstí chci vidět je šťastné - to je pro mě teď důležité, ta jejich rodinka ♥
Celý týden mě zase trápí myšlenky opět jiného rázu než předešlý týden...jen co otevřu ráno oči, hned na to myslím. Nechci tady moc rozepisovat čeho se bojím, zase se to týká přítele a toho, že nevím zda by mě v "jisté situaci" nevyměnil za jinou. Jenže to čeho se bojím by stejně bylo až za rok. Já prostě nedokážu žít přítomností :( nedokážu...pořád myslím na budoucnost, co když se stane tohle a tamhleto...radši ať se to stane hned než dýl. Čím víc budu starší, tím to bude vše těžší (si myslím). Mě tyhle moje strachy asi utrápí. Dělám si to sama. Prostě nedokážu tu svojí palici vypnout. Já vím, určitě mi zase budete doporučovat psychologa. Jenže to není tak jednoduché, zasáhlo by to do mé "kariéry" a stále věřím, že to zvládnu sama :) když ne, tak si to tu jednou budu číst a říkat si, že už to mám za sebou.

Bludy

17. června 2018 v 20:25 | Sim |  Deník
Nerada to přiznávám, ale trpím bludy (nejspíš). Mamka kvůli tomu byla hospitalizovaná a se mnou to také není normální. Zhoršuje se to. Neustále se bojím, že mi přítel nějak ublíží, protože mi na něm fakt moc záleží a tak by to dost bolelo. Od té doby, co mamka tímhle trpěla a doma to bylo strašný, se bojím každého špatného období, každé špatné události, já to nesu fakt blbě. Jsem strašná citlivka. Všechno hrozně prožívám a strašně psychologicky rozebírám...úplně zbytečně. Furt se něčeho bojím. V poslední době mě to přivádí k pláči, když už fakt nemůžu. Ty vtíravý myšlenky mě úplně užírají.
Dnes když odjel přítel, tak ty myšlenky zase začly. A nešly zastavit a pak mi volala mamka, že jsou na zahradě tak jsem tam šla za nimi, ale měla jsem co dělat opravdu vyjít. Celou cestu jsem se užírala těma myšlenkama a když jsem došla, byla jsem na všechny ošklivá, podrážděná (tohle na sobě nesnáším). To všechno proto, jak se utápím v tom svým světě a oni si chtěji povídat a ruší mi ty moje bludy, tak jsem agresivní. Asi po hodině mě to přešlo, byla jsem šťastná, tak osvobozená a povídali jsme si, smála jsem se. Zase mi došlo, že jsem se chovala jako kráva na lidi, které miluju ♥ V poslední době jak je zkouškové a už mám skoro splněno, tak jak nemám co dělat tak je to ještě horší že jo...
Pak mám zase chvíle kdy se mi chce brečet z toho všeho co máme. Ty maličkosti...ale já si jich všímám a moc si všeho vážím. Víte, já strašně ráda rozdávám lásku a dělám lidi kolem sebe šťastnými. Jinak to z čeho podezírám přítele nebo to jak se o něj bojím - máme ject za rok k moři a já se bojím, že se k nám vetře známá a že by se spolu spárovali (a další mylšenky tohodle typu)..já vííím - jsem blbá, na co to myslím, proč by to dělali, spousty přátel spolu jezdí na dovolený, ale kdyby se mi to fakt stalo tak by to byla taková rána. Na druhou stranu co se má stát se stane a vše má svůj důvod. Taky se bojím, že někdy budu sama a nebudu mít komu tu lásku dávat.
Nechci všechno tak moc prožívat. Chci žít přítomností. Brát věci tak, jak přijdou, stejně to neovlivním. Vidět i v těch špatných věcech něco dobrého.
Strašně odbivuju babičku a strejdu. Babičce před rokem zemřel mažel, se kterým byla celý život a strejda snad nikdy neměl ženskou, nemá ani děti. A oba jsou úžasní. Úsměvaví, strejda je takový bezstarostný pohodář. Někdo jiný by byl smutný, že je sám a hledal by partnera, on bere život takový jaký ho má. Babička to nese hrozně statečně a je pořád tak skvělá jako vždycky byla. Jiný člověk by stále brečel, nechtěl by mezi ostatní, nebo by byl bez nálady (jako já). Já být v situaci jednoho z nich tak bych se už hroutila...a jiní lidé jsou tak stateční a silní.
Já špatně nesu i podzim a zimu, to počasí má na mě takový vliv. Teď 2 dny pršelo a byla zataženo a já se celé ty dny válela a utápěla v depce. Strašně ráda bych byla někde v Californii nebo na Floridě. Jenže rodina a přítel jsou mi samozřejmě přednější.
Snažím se proti tomu bojovat, vlastně bojovat sama se sebou. Vždycky jsem nechápala psychicky nemocné lidi. Říkala jsem si, že přeci svojí hlavu ovládáme, tak ať myslí normálně. Ale teď začínám poznávat, že i na tohle je někdy člověk bezmocný. Opravdu mě ty myšlenky někdy tak pohltí, že jsem tím naprosto přesvědčená a nemůžu přestat na to mylset - pak se rozbrečím, dochází mi jaké jsou to nesmysly a druhý den je to nanovo.
Snažím se nebýt na příteli závislá, nemyslet na něj tolik a VĚŘIT mu. Mít své koníčky - sport (kolo, běh, brusle, cvičení doma), studium, také bych ráda zase začla číst, ale nejvíc se chci věnovat tomu sportu a udržování postavy.

První běh

13. června 2018 v 12:53 | Sim |  Deník
V pondělí jsem se z minuty na minutu rozhodla zkusit ten běh. Čekala jsem, že poběžím minutu a budu hotová :D ale přeběhla jsem celou naší alej za 10 minut (vkuse) tam a 10 nazpátek - mezitím asi 3 minutová pauza. Vůbec jsem takový výkon nečekala s tím jak běh nesnáším. Včera jsem byla plavat takže mě za tyhle 2 dny bolí nohy :D :) dnes mám v plánu cardio a posilko na břicho a zadek.
Jídelníček včera nic moc a dnes se snažím jíst normálně. Zatím vypadá takhle:

s: kafe
s: bulka se sýrem
o: omeleta ze 3 vajec, řepa, kinder bueno
s: x
v: uvidím

Učím se z posledních sil na páteční zkoušku a za týden mě čeká ještě jedna. Sice si obě můžu odložit na další rok, ale nechci. Chci bojovat dokud to ještě jde, ikdyž mě to už faakt nebaví po měsíci a půl zkoušek.



Co s volným časem

10. června 2018 v 20:12 | Sim |  Deník
Po víkendu mě zase přechází chuť sportovat :D :/ vždycky po víkendu, když vím, že mě čeká další celýý týden než se zase uvidíme ...tak jsem bez nálady, nic se mi nechce, nevím co budu dělat. Jelikož zkouškové se pomalu blíží ke konci a chybí mi 2 zkoušky, mám tedy dost volno než v červenci začne brigáda. Na jednu stranu si říkám: budu se učit na ty 2 zkoušky, budu chodit na zahradu, opalovat se, běhat, na kolo/brusle, ven s kámoškama, zajdu za babičkou...na druhou stranu chci zase víkend a být s T. ♥ Asi před rokem začlo takový to, že jsem si užívala to volno a být sama doma (po maturitě jak je to dlouhé volno) a teď jsem toho už tak nabažená. Už mě i přestává bavit ten stereotyp a chtěla bych bydlet s přítelem, ale v našem případě je to ještě brzo ikdyž je nám 20 a jiní už spolu také bydlí. Dokud nedodělám školu, tak nemám v plánu se stěhovat. Zase jsem umíněná a možná až tak v úterý si zase uvědomím (jako každý týden), že se prostě musím nějak zabavit a pak už mi to ani nepřijde. Ale já opravdu miluju a nechci to říkat, ale přijde mi, že jsem na něm závislá (což je špatně já vím). Jenže když čekám jenom na to až budeme spolu trávit čas a nic jiného mě nebaví, žádné koníčky ani škola...až začne brigáda tak budu aspoň zase v zápřahu a bude to asi i rychleji utíkat :D :) Ale tak je dobře, že jsem pořád zamilovaná jako na začátku vztahu a těšit se je taky hezký.
Tak ať už ten nový týden aspoň začne a utíká to :D


Naplánovaný život

8. června 2018 v 20:33 | Sim |  Deník
Tak se zase ozývám :) se sportováním jsem se docela pohla! Vidím na svém těle, jak se pomalu, ale jistě zpevňuje a přijde mi, že začínám mít štíhlejší nohy :) s tím během pomaličku začínám, ale dávám ze začátku přednost rychlé chůzi. Včera jsem ani nejela MHD a šla jsem asi půl hodiny pěšky. Nohy mě bolely a druhý den když jsem zase šla asi 20 minut tak jsem byla unavená :D vůbec nejsem zvyklá. Jinak byla jsem na bruslích a během 1hodiny se mi vypálily na zádech ramínka od podprdy :D
K nadpisu...strašně mě mrzí, že jsem na rodiče taková zlá, otrávená, ani se na ně nedokážu usmát, nevím proč. Miluju je. Jsem prostě pořád otrávená, mrzutá, bez nálady a nedokážu se přetvařovat. Prostě to dávám najevo. Je to kvůli těm mým neustálým pesimistickým myšlenkám "co když" a vždy když se mi zase nějaká vynoří v lavě tak se uzavřu a nastane špatná nálada. Protože se opravdu bojím, co když se to něco stane a naruší mi to moje plány? Mám vše naplánované - maturitu mám, takže teď vysoká (jsem v prváku), po ní mám v plánu cestovat, děti? asi nebudu chtít nikdy. Chtěla bych možná pak studovat ještě dál pokud na to budu mít. A samozřejmě si přeju prožít celý život s miláčkem, jenže právě ty moje neustálý negativní myšlenky mě rozčilujou a bojím se, že se fakt stanou a tím by se to pokazilo. Měla bych se naučit přijímat věci tak jak přijdou a žít přítomností a to je právě ten muj nekonečnej problém! To já právě neumím -_- Proto jsem furt nepříjemná na ostatní, protože jsem stále uzavřená v tom svým světě negativních myšlenek a nedokážu je zastavit. Ikdyž vím, že jsou zbytečné a nikdy nevíš co přijde, tak se jim neubráním.
Jinak váha stále 49kg. Také s přejídáním pomalu ale jistě končím :)
Mamky přítel mě "pochválil" (já to jako pochvalu beru) tím, že mi řekl, že vypadám jako anorektička :D "podívej se na ty ručičky, ten propadlý obličej" (mě to tak nepřijde) a dnes opět zahlásil: ty jsi bledá, hubená, tebe se člověk bojí dotknout :D

Kam dál