Bludy

Neděle v 20:25 | Sim |  Deník
Nerada to přiznávám, ale trpím bludy (nejspíš). Mamka kvůli tomu byla hospitalizovaná a se mnou to také není normální. Zhoršuje se to. Neustále se bojím, že mi přítel nějak ublíží, protože mi na něm fakt moc záleží a tak by to dost bolelo. Od té doby, co mamka tímhle trpěla a doma to bylo strašný, se bojím každého špatného období, každé špatné události, já to nesu fakt blbě. Jsem strašná citlivka. Všechno hrozně prožívám a strašně psychologicky rozebírám...úplně zbytečně. Furt se něčeho bojím. V poslední době mě to přivádí k pláči, když už fakt nemůžu. Ty vtíravý myšlenky mě úplně užírají.
Dnes když odjel přítel, tak ty myšlenky zase začly. A nešly zastavit a pak mi volala mamka, že jsou na zahradě tak jsem tam šla za nimi, ale měla jsem co dělat opravdu vyjít. Celou cestu jsem se užírala těma myšlenkama a když jsem došla, byla jsem na všechny ošklivá, podrážděná (tohle na sobě nesnáším). To všechno proto, jak se utápím v tom svým světě a oni si chtěji povídat a ruší mi ty moje bludy, tak jsem agresivní. Asi po hodině mě to přešlo, byla jsem šťastná, tak osvobozená a povídali jsme si, smála jsem se. Zase mi došlo, že jsem se chovala jako kráva na lidi, které miluju ♥ V poslední době jak je zkouškové a už mám skoro splněno, tak jak nemám co dělat tak je to ještě horší že jo...
Pak mám zase chvíle kdy se mi chce brečet z toho všeho co máme. Ty maličkosti...ale já si jich všímám a moc si všeho vážím. Víte, já strašně ráda rozdávám lásku a dělám lidi kolem sebe šťastnými. Jinak to z čeho podezírám přítele nebo to jak se o něj bojím - máme ject za rok k moři a já se bojím, že se k nám vetře známá a že by se spolu spárovali (a další mylšenky tohodle typu)..já vííím - jsem blbá, na co to myslím, proč by to dělali, spousty přátel spolu jezdí na dovolený, ale kdyby se mi to fakt stalo tak by to byla taková rána. Na druhou stranu co se má stát se stane a vše má svůj důvod. Taky se bojím, že někdy budu sama a nebudu mít komu tu lásku dávat.
Nechci všechno tak moc prožívat. Chci žít přítomností. Brát věci tak, jak přijdou, stejně to neovlivním. Vidět i v těch špatných věcech něco dobrého.
Strašně odbivuju babičku a strejdu. Babičce před rokem zemřel mažel, se kterým byla celý život a strejda snad nikdy neměl ženskou, nemá ani děti. A oba jsou úžasní. Úsměvaví, strejda je takový bezstarostný pohodář. Někdo jiný by byl smutný, že je sám a hledal by partnera, on bere život takový jaký ho má. Babička to nese hrozně statečně a je pořád tak skvělá jako vždycky byla. Jiný člověk by stále brečel, nechtěl by mezi ostatní, nebo by byl bez nálady (jako já). Já být v situaci jednoho z nich tak bych se už hroutila...a jiní lidé jsou tak stateční a silní.
Já špatně nesu i podzim a zimu, to počasí má na mě takový vliv. Teď 2 dny pršelo a byla zataženo a já se celé ty dny válela a utápěla v depce. Strašně ráda bych byla někde v Californii nebo na Floridě. Jenže rodina a přítel jsou mi samozřejmě přednější.
Snažím se proti tomu bojovat, vlastně bojovat sama se sebou. Vždycky jsem nechápala psychicky nemocné lidi. Říkala jsem si, že přeci svojí hlavu ovládáme, tak ať myslí normálně. Ale teď začínám poznávat, že i na tohle je někdy člověk bezmocný. Opravdu mě ty myšlenky někdy tak pohltí, že jsem tím naprosto přesvědčená a nemůžu přestat na to mylset - pak se rozbrečím, dochází mi jaké jsou to nesmysly a druhý den je to nanovo.
Snažím se nebýt na příteli závislá, nemyslet na něj tolik a VĚŘIT mu. Mít své koníčky - sport (kolo, běh, brusle, cvičení doma), studium, také bych ráda zase začla číst, ale nejvíc se chci věnovat tomu sportu a udržování postavy.
 

První běh

Středa v 12:53 | Sim |  Deník
V pondělí jsem se z minuty na minutu rozhodla zkusit ten běh. Čekala jsem, že poběžím minutu a budu hotová :D ale přeběhla jsem celou naší alej za 10 minut (vkuse) tam a 10 nazpátek - mezitím asi 3 minutová pauza. Vůbec jsem takový výkon nečekala s tím jak běh nesnáším. Včera jsem byla plavat takže mě za tyhle 2 dny bolí nohy :D :) dnes mám v plánu cardio a posilko na břicho a zadek.
Jídelníček včera nic moc a dnes se snažím jíst normálně. Zatím vypadá takhle:

s: kafe
s: bulka se sýrem
o: omeleta ze 3 vajec, řepa, kinder bueno
s: x
v: uvidím

Učím se z posledních sil na páteční zkoušku a za týden mě čeká ještě jedna. Sice si obě můžu odložit na další rok, ale nechci. Chci bojovat dokud to ještě jde, ikdyž mě to už faakt nebaví po měsíci a půl zkoušek.



Co s volným časem

10. června 2018 v 20:12 | Sim |  Deník
Po víkendu mě zase přechází chuť sportovat :D :/ vždycky po víkendu, když vím, že mě čeká další celýý týden než se zase uvidíme ...tak jsem bez nálady, nic se mi nechce, nevím co budu dělat. Jelikož zkouškové se pomalu blíží ke konci a chybí mi 2 zkoušky, mám tedy dost volno než v červenci začne brigáda. Na jednu stranu si říkám: budu se učit na ty 2 zkoušky, budu chodit na zahradu, opalovat se, běhat, na kolo/brusle, ven s kámoškama, zajdu za babičkou...na druhou stranu chci zase víkend a být s T. ♥ Asi před rokem začlo takový to, že jsem si užívala to volno a být sama doma (po maturitě jak je to dlouhé volno) a teď jsem toho už tak nabažená. Už mě i přestává bavit ten stereotyp a chtěla bych bydlet s přítelem, ale v našem případě je to ještě brzo ikdyž je nám 20 a jiní už spolu také bydlí. Dokud nedodělám školu, tak nemám v plánu se stěhovat. Zase jsem umíněná a možná až tak v úterý si zase uvědomím (jako každý týden), že se prostě musím nějak zabavit a pak už mi to ani nepřijde. Ale já opravdu miluju a nechci to říkat, ale přijde mi, že jsem na něm závislá (což je špatně já vím). Jenže když čekám jenom na to až budeme spolu trávit čas a nic jiného mě nebaví, žádné koníčky ani škola...až začne brigáda tak budu aspoň zase v zápřahu a bude to asi i rychleji utíkat :D :) Ale tak je dobře, že jsem pořád zamilovaná jako na začátku vztahu a těšit se je taky hezký.
Tak ať už ten nový týden aspoň začne a utíká to :D

 


Naplánovaný život

8. června 2018 v 20:33 | Sim |  Deník
Tak se zase ozývám :) se sportováním jsem se docela pohla! Vidím na svém těle, jak se pomalu, ale jistě zpevňuje a přijde mi, že začínám mít štíhlejší nohy :) s tím během pomaličku začínám, ale dávám ze začátku přednost rychlé chůzi. Včera jsem ani nejela MHD a šla jsem asi půl hodiny pěšky. Nohy mě bolely a druhý den když jsem zase šla asi 20 minut tak jsem byla unavená :D vůbec nejsem zvyklá. Jinak byla jsem na bruslích a během 1hodiny se mi vypálily na zádech ramínka od podprdy :D
K nadpisu...strašně mě mrzí, že jsem na rodiče taková zlá, otrávená, ani se na ně nedokážu usmát, nevím proč. Miluju je. Jsem prostě pořád otrávená, mrzutá, bez nálady a nedokážu se přetvařovat. Prostě to dávám najevo. Je to kvůli těm mým neustálým pesimistickým myšlenkám "co když" a vždy když se mi zase nějaká vynoří v lavě tak se uzavřu a nastane špatná nálada. Protože se opravdu bojím, co když se to něco stane a naruší mi to moje plány? Mám vše naplánované - maturitu mám, takže teď vysoká (jsem v prváku), po ní mám v plánu cestovat, děti? asi nebudu chtít nikdy. Chtěla bych možná pak studovat ještě dál pokud na to budu mít. A samozřejmě si přeju prožít celý život s miláčkem, jenže právě ty moje neustálý negativní myšlenky mě rozčilujou a bojím se, že se fakt stanou a tím by se to pokazilo. Měla bych se naučit přijímat věci tak jak přijdou a žít přítomností a to je právě ten muj nekonečnej problém! To já právě neumím -_- Proto jsem furt nepříjemná na ostatní, protože jsem stále uzavřená v tom svým světě negativních myšlenek a nedokážu je zastavit. Ikdyž vím, že jsou zbytečné a nikdy nevíš co přijde, tak se jim neubráním.
Jinak váha stále 49kg. Také s přejídáním pomalu ale jistě končím :)
Mamky přítel mě "pochválil" (já to jako pochvalu beru) tím, že mi řekl, že vypadám jako anorektička :D "podívej se na ty ručičky, ten propadlý obličej" (mě to tak nepřijde) a dnes opět zahlásil: ty jsi bledá, hubená, tebe se člověk bojí dotknout :D

Aktivnější život

3. června 2018 v 19:53 | Sim |  Deník
Už mě to nebaví! Asi jste si všimli, že nemám žádné koníčky, jen si občas zacvičím, jinak jsem celé dny ve škole nebo se učím. Také v poslední době hodně přemýšlím nad tím, jak si chci užívat života, jsem snad v nejlepších letech :D :) Ale jen sedím doma u pc, u učení a nebo spím. Jediný akční je víkend, kdy se konečně vidím s přítelem. Jediný můj "koníček" bylo doteď přejídání a válení se. Zase mi přijde, že přibírám. Musím to zastavit. Včera jsem byla na půlmaratonu, švagr běhá :) a strašně mě namotivovaly ty hubeňoučký běžkyně. Já běh nesnáším, odjakživa. Ale v posledních dnech kdy pořád sedím doma a krásného počasí si užívám jen za oknem se mi běh začíná zdát jako moc dobrý nápad :D prostě furt tu jen sedím, přemýšlím, nudím se, koukám z okna a říkám si, kdybych tak měla psa, tak mám důvod jít na procházku, ale takhle? jít se sama jen tak procházet?..ne...a kamarádky už samozřejmě nemají čas. Takže zkusím běhat. Zkusím si běh zamilovat, má samá pozitiva. Kort teď při zkouškovém to bude fajn odreagování, celý týden hlásí kolem 27 stupňů, takže ideál, nabažím se toho nádherného počasí, toho teplaaa! opálím se (aspoň trošku :D). A donutí mě to vydržet dýl, protože chci zabít nějaký čas a ne tu furt sedět. Zkusím to stihnout ještě zítra až se vrátím ze zkoušky. Cítím se zase namotivovaná, takový to když člověk najde něco nového, na co se těší a čeká, že to bude naplní jeho života. Naposledy jsem to zažila asi před 6 lety když jsem našla blogy oa hubnutí a věděla jsem, že se chci udržovat a dodržovat nějakou stravu :) neznáte nějakou aplikaci na mobil, která mi bude měřit km, kcal, ale nebudu k tomu potřebovat data? A kam si dáváte při běhání mobil, klíče? Nosíte pití?


Přišla jsem na to

1. června 2018 v 17:10 | Sim |  Deník
Ahojky :) vaše komentáře mě tak povzbuzují :) díky nim mám docela jiný pohled na věc a něco mi došlo. Ale zezačátku - váha: 48,9kg, poslední asi 2-3 dny mi bylo špatně, takže jsem toho za den moc nesnědla, např. včera půlku malé vaničky krabího salátu s rohlíkem a večer miska gulášovky. S cvičením se zlepšuju, začínám mít větší výdrž i odhlodlání :) dneska si zaposiluju na břicho a zadek.
A teď to zjištění :D takže..došlo mi, že jsem na partnerovi závislá, proto se o něj tolik bojím. Vůbec se nevěnuji svým koníčkům, pořád jsem jen čekala na víkendy kdy se uvidíme a řešila školu. Nic víc. S kamarádkami ze střední a od nás z města jsem se neviděla ani nepamatuju. Musím si přiznat, že mě ani nebaví nic dělat, protože chci být jenom s ním a čekám jen na ten víkend. Myslím si, že tohle uvědomění je první krok k tomu to ihned začít měnit. Přijde mi, že mám dvojitou osobnost :D opravdu. Když si vzpomenu na to, když jsem byla nezadaná, jak jsem byla akční a všeho si užívala. Někdy se zasním a představuji si, co bych dělala kdybych byla zase nezadaná a byla by to jízda :DD a právě tohle všechno si odpírám, protože jsem závislá na příteli a pořád na něj myslím, čekám na to až budeme spolu a nejdu se ani nikam bavit. Natož o víkendu, kdy se jedině z celého týdne můžeme vidět. Takže já jsem v jednu chvíli strašný pohodář a pak mi přeskočí, najedou emoce a jsem depkař, všechno vidím černě...Čekám, že mi napíšete, že tenhle vztah teda asi není správný když přítelovi nevěřím a může to vypadat, že se cítím jako v kleci. Ale já to takhle nevidím, jsem strašně vděčná, že ho mám a neměnila bych, problém je jen ve mě. V mé hlavě, v mém vnímání a prožívání toho všeho. Vždyť se můžu bavit tak jak si o tom sním. A ještě k té nedůvěře a nevěře. Mám na to jiný pohled hlavně asi díky Jajince :) je pravda, že důlezité je to, co ten chlap ke které cítí a nějaká jednorázovka "nic" neznamená. Chlapi to vnímají jinak a nevidí v tom nic extra, jen si užijou, ikdyž milují jinou. Takže bych to vzala tak, že si teda taky můžu sem tam užít jinde a v pořádku :D hlavně, abychom se milovali a chtěli spolu dál být. A k tomu, že bych se o tom nedozvěděla? Je to možná lepší to nevědět a on vlastně také neví co já kde s kým dělám :P (já bych to ale samozřejme neudělala :DD) ikdyž mi přítel v poslední době nevyznává lásku jako na začátku vztahu, tak doufám, že to stále cítí stejně. :) Já bych ho také nepodvedla a ikdyž on je chlap a chlapi jsou dobytci :D tak on doufám "takový není". Přeci jen - jak jste psali :) - znám ho, vím jak se chová ve společnosti a nejspíš by s žádnou nic neměl ani kdyby byl sám. Je ten typ, který se jde bavit s kámošema, pít pivo a přijde mi, že nekouká po jiných. Že by si ani sám od sebe s žádnou nic nezačal. Jedině kdyby nějaká přišla za ním a zkoušela to ona na něj. Ale v tu chvíli by doufám platilo to co mi dřív říkal - že by mi nikdy neublížil, že by mu za to žádná jiná nestála, že si mě musí hlídat a neví co by beze mě dělal ♥ třeba by ani nebyla hezká :DD navíc kde by to tam asi v klubu dělali..:D když si představím, že by místo mě měl jinou, tak si také nedokážu představit, že jí by ublížil, takže snad ani mě to neudělá.
NEPOCHOPÍM! to barvení vlasů, jak jsem psala minule - mám blond a barvím se sama doma. Předešlé odrosty mi chytly na zrz, když jsem je pár dnů na to barvila znovu, tak to vůbec nezareagovalo. Teď jsem je bravila potřetí a už ty další nové odrosty chytly krásně do bíla a ty zrzavé vůůbec nereagují. Nechápu...tak tam budu mít zrzavej pruh no.. :DD říkala jsem si, že když jsou takhle světlé tak už musí chytnout a nic.

Nedůvěra

30. května 2018 v 17:27 | Sim |  Deník
Delší dobu jsem nic nenapsala a nevím čím začít :D začíná mi hrabat ze zkouškovýho, sice zatím většinu dávám, ale ty nejhorší mě čekají a ani na ně (zrooovna na nejtežší) nemáme 3 pokusy, jelikož se kříží nebo není dostatek míst. Má to výhodu - moc nejím, jelikož je mi špatn opět z mých myšlenek (viz níž) a nejspíš z toho zkouškového. Musela jsem vypadnout ven project se na kole, aspoň jsem nabrala trochu energie z krásného počasí, přírody a odreagovala se. Sice je to tu hezký, jela jsem naší alejí...ale jsou to ty typický Čechy a mě se víc líbí u moře :( taková ta exotika víte co, nebo v Chorvatsku jak jedete a nikde nic, jen "poušť" :DD s takovýma těma seschlýma klacíkama. Cítím, že bych byla "tam" šťastnější, jenže celou rodinu bych měla tady takže bych vlastně šťastná být nemohla :/ Já si ani neplánuju rodinu, děti, domek se zahrádkou...momentálně to vidím na to si užívat - moře, teplo - vedro, ty krásný teplý večery u moře Líbající aaachhh..já vím můžu si nechat zdát.
A teď k tý nedůvěře. Přítel je na pár měsíců v Brně na nějakém kurzu (víkendy doma) a chodí tam s kámošema do těch velkých nočních klubů. Jasně nutká mě si říct - on takový není, ale to si řeklo už tolik ženských a pak se divily opaku. A vím, že vztah bez důvěry nefunguje, že důvěra je základní stavební kámen vztahu, ale prostě se bojím, že to tam na něj nějaká bude zkoušet a podlehne jí. Chtěla bych vidět, jak tam v tý atmosféře, v náladě řekne: ne nemůžu mám přítelkyni. Spíš by si řekl jako každý jiný: ona se to nedozví. Doufám, že pokud to udělá tak na to přijdu. Bojím se toho, že budu za naivni kravku, která mu bude dávat lásku a on mě přitom bude podvádět...vím, že v týhle době to tak má možná polovina ženských, že netuší, že je manžel podvádí, ale já to chci vědět! :D jak byste to brali vy? kdyby váš přítel každý týden chodil do klubu v centru?
Ukázka jídel za poslední dny. Jinak dneska jsem měla zatím jen polovinu z té kopice hrachové kaše s vejcem.


Mrchy a přetvářky

24. května 2018 v 15:15 | Sim |  Deník
Tak jsem se dneska dozvěděla, že mě jedna spolužačka nesnáší (jasně může to být výmysl, ale proč by zrovna na ní házeli špínu), ačkoli nemá sebemenší důvod. A to jsme spolu byly teď na zkoušce a usmívala se na mě. (takže teď vím jak je falešná) Skoro nikdy za ten rok jsme si nepopovídaly a vidí mě možná tak sedět ve třídě nebo stát na chodbě. Prý nemá ráda i další spolužačku kvůli tomu, že dělá ze sebe chytrou (to vůbec není pravda), prostě jí vadí očividně skoro každý, kdo jí nepadne do noty ikdyž je ten člověk normální. Jo možná si říkáte, podle toho co tady píšu a jaký jsem psycho, že se nedivíte :D ale věřte, že byste to nepoznaly. Chovám se naprosto normálně, mile, protože na cizí jsem milá :D abych dělala dobrý dojem :D a ještě jedné spolžačce vadím, to jsem si všimla sama. Nejspíš proto, že na tom jsem momentálně líp než ona a to jí vadí no...mohla bych říct, že tím jak se ke mě chová já nesnáším jí, ale to já prostě neřeknu ani to tak necítím. Já totiž jen tak nedokážu nesnášet. Většinou se naopak snažím chápat situaci toho člověka a proč je takový ošklivý a prostě ho..chápu. Nechci se nějak chválit, ale prostě já jsme takový ten dobrák, který by pomohl právě i těm mrchám. Na praxi se ke mě holky také nechovaly hezky, ale já je stejně každý den zdravila s úsměvem a nedokázala jsem se k nim chovat taky hnusně. Neumím to. Ikdyž by si to zasloužily, tak jak ony na mě, tak já na ně.
Já nejsem ten typ, který má zapotřebí si dělat zle a hned na každém něco hledat. Jsme třída plná holek a samozřejmě jsme rozdělený na skupinky. Samé přetvářky...a to jsem si na začátku roku říkala, že to bude konečně fajn třída. Haa! to tak. Klasika. Mrzí mě to. Nechápu, proč se prostě lidi nedokážou bavit spolu normálně. Když se bavím s fiflenou, tak se bojím, abych náhodou neřekla něco co jí bude na mě vadit a hned mě bude pomlouvat. Přijde mi to fakt ubohý :) Ani neřeším, kdo se mi líbí a kdo ne, prostě každý jsme nějaký a bavím se se všema. Já se fakt bojím cokoli udělat aby to nebylo špatně, abych se jim náhodou nepřestala líbit a nezačli mě bezdůvodně pomlouvat. Pipky falešný. Koneckonců budu to brát jako důvod ke zlepšení mé osobnosti :)

BLOND

21. května 2018 v 17:26 | Sim |  Deník
Už přes rok se barvím na svou vysněnou blond :) někdy to dá zabrat (např. teď mi odrosty chytly do světle hněda), ale nechci jinou barvu. A víte co? Čím bělejší tím se mi víc líbí. No a v tom je ten problém, přijdu si s tím dost výstřední. Takže jsem radši, když se po čase vymyje na tu neutrální blond. Jenže když vidím jiné holky s hodně světlou blond tak je to moc hezký a nepřijde mi to divný, ale když jí mám já, tak mi přijde, že na mě všichni čumí...že jsem víc na ráně :D
Jinak asi si říkáte, proč s odrosty bojuju sama doma a nejdu ke kadeřnici. Když jsem šla u nás ve městě k "lepší" kadeřnici na odrosty, tak mi to tak zkonila, že to dopadlo úplně stejně jako když se barvím doma - odrosty chytly jinak než zbytek vlasů a já musela ještě na přeliv, takže jsem tam nechala pomalu 2000..to si radši udělám sama doma se dvěma barvama za 200-300kč. A střídat kadeřnice, hledat nějakou dobrou, na to prdím, nehodlám u další nechat majlant a zase by se jí to nepovedlo jako týhle a furt dokola...nenene. Navíc mi ve výsledku neudělala blond jakou jsem chtěla, ale takovou do šeda - no bylo to tmavý a ne to co jsem chtěla, přitom ona sama je peroxidka tak hlavně, že sobě dá krásnou barvu že.
Zase se přejídám...jsem nervní ze zítřejší zkoušky. Já vím to mě neomlouvá...je toho strašně moc teď, 4 zkoušky za týden, přístí týden 3 (snad nic nepřibyde)...ale i tak jsem moc ráda, že tohle studuju ♥

48,5kg

20. května 2018 v 20:21 | Sim |  Deník
Ráno mi váha ukázala 48,5kg, nemůžu tomu uvěřit. 48 jsem tam viděla naposled před půl rokem možná i dýl ♥ slíbila jsem si cheat day jakmile tam bude 48, jinak mmochodem skoro každou neděli si dávám jako cheat takže se to takhle sešlo :D jiné dny se prostě snažím držet ikdyž mi to hodně ujíždí a stejně se přejídám. Já vím, možná mi to nebudete věřit..:D ale je to tak, stále s tím bojuju.
Jsem naštvaná a agresivní když se přejídám, ale i když se snažím držet a nejíst tolik. Já už nevím co s tím. Asi v tom hraje roli i ta moje nevyrovnanost se vším, psychická nepohoda...nevím. Nechci taková být, nechci se tak ničit. Jenže já musím pořád přemýšlet nad katastrofickými scénáři, neumím být šťastná, protože se toho bojím.Bojím se být šťastná, bojím se, že se něco podělá.

Kam dál