Květen 2018

Nedůvěra

30. května 2018 v 17:27 | Sim |  Deník
Delší dobu jsem nic nenapsala a nevím čím začít :D začíná mi hrabat ze zkouškovýho, sice zatím většinu dávám, ale ty nejhorší mě čekají a ani na ně (zrooovna na nejtežší) nemáme 3 pokusy, jelikož se kříží nebo není dostatek míst. Má to výhodu - moc nejím, jelikož je mi špatn opět z mých myšlenek (viz níž) a nejspíš z toho zkouškového. Musela jsem vypadnout ven project se na kole, aspoň jsem nabrala trochu energie z krásného počasí, přírody a odreagovala se. Sice je to tu hezký, jela jsem naší alejí...ale jsou to ty typický Čechy a mě se víc líbí u moře :( taková ta exotika víte co, nebo v Chorvatsku jak jedete a nikde nic, jen "poušť" :DD s takovýma těma seschlýma klacíkama. Cítím, že bych byla "tam" šťastnější, jenže celou rodinu bych měla tady takže bych vlastně šťastná být nemohla :/ Já si ani neplánuju rodinu, děti, domek se zahrádkou...momentálně to vidím na to si užívat - moře, teplo - vedro, ty krásný teplý večery u moře Líbající aaachhh..já vím můžu si nechat zdát.
A teď k tý nedůvěře. Přítel je na pár měsíců v Brně na nějakém kurzu (víkendy doma) a chodí tam s kámošema do těch velkých nočních klubů. Jasně nutká mě si říct - on takový není, ale to si řeklo už tolik ženských a pak se divily opaku. A vím, že vztah bez důvěry nefunguje, že důvěra je základní stavební kámen vztahu, ale prostě se bojím, že to tam na něj nějaká bude zkoušet a podlehne jí. Chtěla bych vidět, jak tam v tý atmosféře, v náladě řekne: ne nemůžu mám přítelkyni. Spíš by si řekl jako každý jiný: ona se to nedozví. Doufám, že pokud to udělá tak na to přijdu. Bojím se toho, že budu za naivni kravku, která mu bude dávat lásku a on mě přitom bude podvádět...vím, že v týhle době to tak má možná polovina ženských, že netuší, že je manžel podvádí, ale já to chci vědět! :D jak byste to brali vy? kdyby váš přítel každý týden chodil do klubu v centru?
Ukázka jídel za poslední dny. Jinak dneska jsem měla zatím jen polovinu z té kopice hrachové kaše s vejcem.


Mrchy a přetvářky

24. května 2018 v 15:15 | Sim |  Deník
Tak jsem se dneska dozvěděla, že mě jedna spolužačka nesnáší (jasně může to být výmysl, ale proč by zrovna na ní házeli špínu), ačkoli nemá sebemenší důvod. A to jsme spolu byly teď na zkoušce a usmívala se na mě. (takže teď vím jak je falešná) Skoro nikdy za ten rok jsme si nepopovídaly a vidí mě možná tak sedět ve třídě nebo stát na chodbě. Prý nemá ráda i další spolužačku kvůli tomu, že dělá ze sebe chytrou (to vůbec není pravda), prostě jí vadí očividně skoro každý, kdo jí nepadne do noty ikdyž je ten člověk normální. Jo možná si říkáte, podle toho co tady píšu a jaký jsem psycho, že se nedivíte :D ale věřte, že byste to nepoznaly. Chovám se naprosto normálně, mile, protože na cizí jsem milá :D abych dělala dobrý dojem :D a ještě jedné spolžačce vadím, to jsem si všimla sama. Nejspíš proto, že na tom jsem momentálně líp než ona a to jí vadí no...mohla bych říct, že tím jak se ke mě chová já nesnáším jí, ale to já prostě neřeknu ani to tak necítím. Já totiž jen tak nedokážu nesnášet. Většinou se naopak snažím chápat situaci toho člověka a proč je takový ošklivý a prostě ho..chápu. Nechci se nějak chválit, ale prostě já jsme takový ten dobrák, který by pomohl právě i těm mrchám. Na praxi se ke mě holky také nechovaly hezky, ale já je stejně každý den zdravila s úsměvem a nedokázala jsem se k nim chovat taky hnusně. Neumím to. Ikdyž by si to zasloužily, tak jak ony na mě, tak já na ně.
Já nejsem ten typ, který má zapotřebí si dělat zle a hned na každém něco hledat. Jsme třída plná holek a samozřejmě jsme rozdělený na skupinky. Samé přetvářky...a to jsem si na začátku roku říkala, že to bude konečně fajn třída. Haa! to tak. Klasika. Mrzí mě to. Nechápu, proč se prostě lidi nedokážou bavit spolu normálně. Když se bavím s fiflenou, tak se bojím, abych náhodou neřekla něco co jí bude na mě vadit a hned mě bude pomlouvat. Přijde mi to fakt ubohý :) Ani neřeším, kdo se mi líbí a kdo ne, prostě každý jsme nějaký a bavím se se všema. Já se fakt bojím cokoli udělat aby to nebylo špatně, abych se jim náhodou nepřestala líbit a nezačli mě bezdůvodně pomlouvat. Pipky falešný. Koneckonců budu to brát jako důvod ke zlepšení mé osobnosti :)

BLOND

21. května 2018 v 17:26 | Sim |  Deník
Už přes rok se barvím na svou vysněnou blond :) někdy to dá zabrat (např. teď mi odrosty chytly do světle hněda), ale nechci jinou barvu. A víte co? Čím bělejší tím se mi víc líbí. No a v tom je ten problém, přijdu si s tím dost výstřední. Takže jsem radši, když se po čase vymyje na tu neutrální blond. Jenže když vidím jiné holky s hodně světlou blond tak je to moc hezký a nepřijde mi to divný, ale když jí mám já, tak mi přijde, že na mě všichni čumí...že jsem víc na ráně :D
Jinak asi si říkáte, proč s odrosty bojuju sama doma a nejdu ke kadeřnici. Když jsem šla u nás ve městě k "lepší" kadeřnici na odrosty, tak mi to tak zkonila, že to dopadlo úplně stejně jako když se barvím doma - odrosty chytly jinak než zbytek vlasů a já musela ještě na přeliv, takže jsem tam nechala pomalu 2000..to si radši udělám sama doma se dvěma barvama za 200-300kč. A střídat kadeřnice, hledat nějakou dobrou, na to prdím, nehodlám u další nechat majlant a zase by se jí to nepovedlo jako týhle a furt dokola...nenene. Navíc mi ve výsledku neudělala blond jakou jsem chtěla, ale takovou do šeda - no bylo to tmavý a ne to co jsem chtěla, přitom ona sama je peroxidka tak hlavně, že sobě dá krásnou barvu že.
Zase se přejídám...jsem nervní ze zítřejší zkoušky. Já vím to mě neomlouvá...je toho strašně moc teď, 4 zkoušky za týden, přístí týden 3 (snad nic nepřibyde)...ale i tak jsem moc ráda, že tohle studuju ♥

48,5kg

20. května 2018 v 20:21 | Sim |  Deník
Ráno mi váha ukázala 48,5kg, nemůžu tomu uvěřit. 48 jsem tam viděla naposled před půl rokem možná i dýl ♥ slíbila jsem si cheat day jakmile tam bude 48, jinak mmochodem skoro každou neděli si dávám jako cheat takže se to takhle sešlo :D jiné dny se prostě snažím držet ikdyž mi to hodně ujíždí a stejně se přejídám. Já vím, možná mi to nebudete věřit..:D ale je to tak, stále s tím bojuju.
Jsem naštvaná a agresivní když se přejídám, ale i když se snažím držet a nejíst tolik. Já už nevím co s tím. Asi v tom hraje roli i ta moje nevyrovnanost se vším, psychická nepohoda...nevím. Nechci taková být, nechci se tak ničit. Jenže já musím pořád přemýšlet nad katastrofickými scénáři, neumím být šťastná, protože se toho bojím.Bojím se být šťastná, bojím se, že se něco podělá.

16.5.

16. května 2018 v 13:30 | Sim |  Jídelníčky
s: x
s: x
o: salát z cottage, kaiserka se sýrem
s: x
v: ?

Z toho oběda jsem nadšená :) vymyslela jsem si vlastní recept :D se sýrem cottage jsem smíchala okurku, 2 vejce, mrkev a sůl a bylo to výborný. Ráno jsem si zacvičila asi 15-20 minut a večer mě čeká zkouška takže se učím.
V poslední době si všímám, jak holky ze základky zženštěly :D od střední se moc nepotkáváme a teď na vejšce ještě míň než na střední a tak když už se vidíme jednou za rok tak nestačím zírat jak se změnily :O všechny zmohutněly a jsou takové..no pro někoho asi akorát, ale pro mě je to "při těle". Prostě fakt ženský už. Cítím se alespoň líp :D jakože já jsem stále ta malá a "štíhlá" a prostě se hlídám. Nechci aby se na mě někdy podepsal věk a byla jsem taková ta typická ženská, která s věkem přibírá a nehlídá se a ikdyž se snaží hlídat tak to nemůže shodit. Chci být štíhlá celý život, patří to ke mě, nedokážu si představit mít víc jak 52kg s mojí výškou. Mě na tom hodně záleží jak se cítím ve svém těle. Chci být jako těch pár ženských, které i ve 30-40 letech vypadají na 25.

Musím se změnit

14. května 2018 v 17:44 | Sim |  Deník
Možná to dnes bude trochu delší :D ale chci si urovnat myšlenky, co vlastně chci a chci si to všechno hezky sepsat :)

Ničím se, trápím své tělo
Včera jsem se zase přejedla. Nechápu, že mi to stále za to stojí, když vím, jak mi zase bude špatně. Dělám to už nějakým rokem a zvyšuji si tak riziko cukrovky, aterosklerózy a dalších nemocí. Navíc tím tělu nedodám žádné potřebné živiny, spíš to tělo zatěžuje.

Nemám dostatek vitamínů a minerálů
Lékařka mi řekla, že mám nedostatek Fe. Myslím si, že ne jenom toho. Cítím na sobě neustálou únavu, mdloby,...Nechci ale do sebe cpát vitamíny a minerály ve formě tablet.

Nemám se ráda
Můj velký problém, který mě ničí. Čtu teď samé psychologické knížky, abych se tak nějak našla a naučila se znovu "žít".

Trýznivé myšlenky
To nejhorší co mě teď sužuje a je to strašně vyčerpávající Křičící už od začátku mých "vztahů" jsem se bála opravdu milovat, no a teď když svého přítele opravdu miluju, tak té lásky je až moc. Zapomínám na školu, na své koníčky a na svůj život, hlavně na samu sebe. Neustále se bojím, že mi nějak ublíží, že o něj přijdu a furt si představuju co když se stane tohle a jak to zvládnu, jak bych se přes to přenesla. Podezírám ho i z toho, že nemá zrovna nejlepší náladu, hned si myslím, že jsem mu na obtíž, že už ke mě necítí to co dřív, přitom asi tuším jaký to mělo důvod a tohle jsou nejspíš zase jen bludy.
Je zkouškové a musím se teď soustředit hlavně na školu! Musím ten obor udělat je to můj sen.

Tohle všechno si dělám sama. Sama sebe ničím. Zbytečně. Všechny tyhle faktory se na mě podepisují únavou, změnami nálad, nevolnosti, mdloby, bolesti hlavy, no nejvíc z té psychické stránky - jsem většinu dne ve svém světě, zamyšlená, s rodiči se moc nebavím, ani si k nim nejdu sednout, jen jsem zavřená v pokoji a nic se mi nechce. Na příteli nechci být tak závislá, protože té lásky je moc a mě to ničí. Vždyť bych ho za chvíli začla tou láskou dusit, jakoby nestačily mé divné nálady když jsme spolu. Tento víkend jsme se poprvé pohádali po 3 letech vztahu. Ale musím přiznat, že to není má vina, ale spíš to, že přítel je cholerik. Sám mi řekl, co mu na mě vadí a já to chci změnit. Nebudu trucovat ať si teda najde jinou, jsou to malé nedostatky, ale já si vážím toho, že mi to řekl a já mám možnost to změnit. Já jemu také jednou řekla, co všechno mi vadí a on to hned změnil :) a takhle si myslím, že to má být. Prý mu vadí moje neustálé "nevím" a ..jak to říct..strohé vyjadřování ve formě "hmm" "uhmm" :D což dělám, když jsem zase zahloubaná ve svém světě a moc nevnímám.


Stárneme

11. května 2018 v 17:25 | Sim |  Deník
Nemůžu se nějak přenést do té další životní etapy, která začíná kolem těch 20 let. A tím myslím to, že už nejsme děti, ale dospělí, kteří se začínají osamostatňovat, některé kamarádky už mají děti, bydlí s přítelem, pracují...mě to přijde ještě brzo, stále bydlím s rodiči a cítím, že je to takhle v pořádku (ikdyž bych byla s přítelem moc ráda každý den). Nechápu, jak můžou mít děti, když jsou sami ještě "děti". Nedokážu si představit až dostuduju (a to na vejšce může být kdykoli), co budu dělat. No..budu pracovat jako každý dospělý člověk. Zrovna dneska jsem měla náladu vyrazit se někam projít s nějakou kamarádkou a víte jak to dopadlo? žádná nemá čas (nepsala jsem všem, jenom 3 a pak jsem to vzdala). Už to není jako dřív, když jsme každý den lítali na sídlišti a byli pořád venku. Teď mnohé už pracují, další sedí ve škole a jiné prostě nemají čas, už nebydlí s rodiči a neválí se doma jako já.
Ranní váha: 49,6kg
Jídelák:
s: x
s: kafe
o: jogurt
s: esíčka (pár kousků), 2 polystyreny, rajská
v: kafe
já vím, zase hrůza..kcal ani nepočítám, to jen abych tu pořád nekecala a psala také jídeláky když už to má být blog o hubnutí :D jinak vzhled už je dokončený a už na to kašlu :D nemám na to nervy
cvičila jsem podle tohodle videa a fakt super :)


Změna pozadí

10. května 2018 v 15:46 | Sim |  Deník
Ahojky :)
jak vidíte, snažím se o změnu vzhledu blogu a moc mi to nejde :DD tak to chvili bude trvat noo
Dneska je od samého rána den na prd...včera večer mě začla bolet hlava - to když mě přepadne tak je to na 2 dny. Takže celou noc mě bolela hlava, měla jsem noční můry, spala jsem 10 hodin a ráno si přišla nevyspalá, ta hlava mě "tlačila" ještě víc a jsem celý den taková otupělá. Na zastávce mi bylo na omdlení takže jsem si aspoň klekla a pila. Prášek samozřejmě nezabral a tak jen čekám kdy to konečně přejde. Není to z toho, že bych nejedla - to jsem mívala dřív, naopak jsem se včera docela nacpala :D
Nechce se mi ani psát dnešní jídelák, plánovala jsem to jinak, ale dám ho sem ať vidíte jaký jsem dobytek :D

s: bebe naměkko
s: tmavá houska
o: x
s: fazole s kukuřicí v tomatové omáčče + chléb, kofila
v: snad už nic -_-
pohyb: zacvičím si podle nějakého videa s gymnaballem :) je to strašně fajn, dá se s ním dělat tolik cviků

Závislá

7. května 2018 v 20:09 Deník
Ahojky :) Teď jsem moc nepsala, jak jsem měla ty myšlenky...docela to už přechází :) ale zase mám období, kdy jsem závislá na příteli. Už s ním chci bydlet a přitom to je ještě za dlouuho. Musím uznat, že ještě nedávno jsem měla ten názor, že budu u rodičů dlouho, že nechápu jak se všichni k sobě už stěhují a teď jim to závidím. Chci s ním být víc a víc. Ty dny, kdy se nevidíme, jen čekám až zase bude víkend a jsem otrávená, nic se mi nechce, neutíká mi to...(jsem umíněná, musím mít vše hned :D) Většinou tak 2. den od té doby co jsme se viděli to slábne a nakonec jsem zase v pohodě. Pro mě je tak dokonalej, že mám pocit, že ho chce každá :DD přitom je to pro ostatní obyčejný kluk, není to takový ten beachboy, za kterým se každá otočí a kterýho chce každá klofnout. Pro mě ale tohle je ♥ Na zdrávce na praxi v nemocnici jsem potkala 2 hodně zajímavé lidi, na které snad nikdy nezapomenu. Jednoho pána duchovně založeného, se kterým jsme si povídali na pokoji o životě a jeho smyslu, on o tom měl dost načteno a vyprávěl nám všechno možné, ovšem pro mě to nejhlavnější - žít přítomností! A já si v tu chvíli říkala jako co to je, proč bych tohle řešila nebo kdo by tohle nedělal -Já..momentálně. A druhá byla paní, která si mě zamilovala od prvního pohledu a já nechápala proč, když mě nezná. Strašně mě chválila a byla na mě moc hodná, vždy jsem jí vykouzlila úsměv na tváři jen když jsem se objevila ve dveřích. Nechápala jsem proč...a když jsme byly u ní na pokoji s holkama ze třídy tak nám řekla, která jaká jsme, o jedné řekla, že je dáma (žádná fiflena zmalovaná, obyčejná holka, která se ale opravdu chová jako dáma, moc jí to sluší a je strašně rozumná a vyspělá), o další řekla, že je typická sestra - a to opravdu je, protože ta spolužačka nikdy nechtěla studovat a dělat nic jinýho než sestru a je hrozně chytrá v tomhle oboru no a o mě řekla, že jsem od toho abych rozdávala lásku. A opravdu když miluju tak naplno a pořád se mazlím, hýčkám si ho a tu lásku fakt rozdávám :') nechápu jak tohle mohla vědět, když nás viděla poprvé v životě, všechny jsme vypadaly "stejně" v té uniformě a neříkali jsme jí co rády děláme atd aby tohle odhadla. Taťkovo pes mě má taky nějak víc rád než ostatní členy a pořád si mě hlídá, třeba to cítí, to co říkala ta paní..nevím. Ale tak z těch článků předtím vidíte, že jsem dost emočně založená :D :/
Váha ukazuje 49,6kg, takže stále pohoda. Tohle jaro po dlouhé době neřeším hubnutí do plavek. Mám plánu být celé prázdniny na brigádě jako ošetřovatelka, žádná dovolená nás nečeká a jestli bude čas a počasí na nějaké koupání tak to s 49kg zvládnu :D