Červen 2018

Synovec, neustálý strach

24. června 2018 v 19:07 | Sim |  Deník
Ahoj zlatíčka :) nejdřív k váze a jezení ( o čemž taky má tenhle blog být) - váha stále 49,1kg - dost se tomu divím, jelikož celý minulý týden jsem se přejídala a vůbec necvičila. Běhat jsem zase nebyla, prostě nic, jen jsem se zase utápěla ve svých bludech a strachu.
Jsem teta ♥ já děti nikdy neměla ráda a furt jsem říkala, že vlastní ani nechci :D ale synovec je pro mě výjimka, pro něj cokoli. Docela se mi zpřeházely priority. Strašně se těším, až ho uvidím růst - zase! - místo toho abych si vychutnávala přítomnost tak už jsem nedočkavá na to až si s ním budu hrát a budeme si povídat -_- je to prostě zázrak ♥_♥ víc než vlastní štěstí chci vidět je šťastné - to je pro mě teď důležité, ta jejich rodinka ♥
Celý týden mě zase trápí myšlenky opět jiného rázu než předešlý týden...jen co otevřu ráno oči, hned na to myslím. Nechci tady moc rozepisovat čeho se bojím, zase se to týká přítele a toho, že nevím zda by mě v "jisté situaci" nevyměnil za jinou. Jenže to čeho se bojím by stejně bylo až za rok. Já prostě nedokážu žít přítomností :( nedokážu...pořád myslím na budoucnost, co když se stane tohle a tamhleto...radši ať se to stane hned než dýl. Čím víc budu starší, tím to bude vše těžší (si myslím). Mě tyhle moje strachy asi utrápí. Dělám si to sama. Prostě nedokážu tu svojí palici vypnout. Já vím, určitě mi zase budete doporučovat psychologa. Jenže to není tak jednoduché, zasáhlo by to do mé "kariéry" a stále věřím, že to zvládnu sama :) když ne, tak si to tu jednou budu číst a říkat si, že už to mám za sebou.

Bludy

17. června 2018 v 20:25 | Sim |  Deník
Nerada to přiznávám, ale trpím bludy (nejspíš). Mamka kvůli tomu byla hospitalizovaná a se mnou to také není normální. Zhoršuje se to. Neustále se bojím, že mi přítel nějak ublíží, protože mi na něm fakt moc záleží a tak by to dost bolelo. Od té doby, co mamka tímhle trpěla a doma to bylo strašný, se bojím každého špatného období, každé špatné události, já to nesu fakt blbě. Jsem strašná citlivka. Všechno hrozně prožívám a strašně psychologicky rozebírám...úplně zbytečně. Furt se něčeho bojím. V poslední době mě to přivádí k pláči, když už fakt nemůžu. Ty vtíravý myšlenky mě úplně užírají.
Dnes když odjel přítel, tak ty myšlenky zase začly. A nešly zastavit a pak mi volala mamka, že jsou na zahradě tak jsem tam šla za nimi, ale měla jsem co dělat opravdu vyjít. Celou cestu jsem se užírala těma myšlenkama a když jsem došla, byla jsem na všechny ošklivá, podrážděná (tohle na sobě nesnáším). To všechno proto, jak se utápím v tom svým světě a oni si chtěji povídat a ruší mi ty moje bludy, tak jsem agresivní. Asi po hodině mě to přešlo, byla jsem šťastná, tak osvobozená a povídali jsme si, smála jsem se. Zase mi došlo, že jsem se chovala jako kráva na lidi, které miluju ♥ V poslední době jak je zkouškové a už mám skoro splněno, tak jak nemám co dělat tak je to ještě horší že jo...
Pak mám zase chvíle kdy se mi chce brečet z toho všeho co máme. Ty maličkosti...ale já si jich všímám a moc si všeho vážím. Víte, já strašně ráda rozdávám lásku a dělám lidi kolem sebe šťastnými. Jinak to z čeho podezírám přítele nebo to jak se o něj bojím - máme ject za rok k moři a já se bojím, že se k nám vetře známá a že by se spolu spárovali (a další mylšenky tohodle typu)..já vííím - jsem blbá, na co to myslím, proč by to dělali, spousty přátel spolu jezdí na dovolený, ale kdyby se mi to fakt stalo tak by to byla taková rána. Na druhou stranu co se má stát se stane a vše má svůj důvod. Taky se bojím, že někdy budu sama a nebudu mít komu tu lásku dávat.
Nechci všechno tak moc prožívat. Chci žít přítomností. Brát věci tak, jak přijdou, stejně to neovlivním. Vidět i v těch špatných věcech něco dobrého.
Strašně odbivuju babičku a strejdu. Babičce před rokem zemřel mažel, se kterým byla celý život a strejda snad nikdy neměl ženskou, nemá ani děti. A oba jsou úžasní. Úsměvaví, strejda je takový bezstarostný pohodář. Někdo jiný by byl smutný, že je sám a hledal by partnera, on bere život takový jaký ho má. Babička to nese hrozně statečně a je pořád tak skvělá jako vždycky byla. Jiný člověk by stále brečel, nechtěl by mezi ostatní, nebo by byl bez nálady (jako já). Já být v situaci jednoho z nich tak bych se už hroutila...a jiní lidé jsou tak stateční a silní.
Já špatně nesu i podzim a zimu, to počasí má na mě takový vliv. Teď 2 dny pršelo a byla zataženo a já se celé ty dny válela a utápěla v depce. Strašně ráda bych byla někde v Californii nebo na Floridě. Jenže rodina a přítel jsou mi samozřejmě přednější.
Snažím se proti tomu bojovat, vlastně bojovat sama se sebou. Vždycky jsem nechápala psychicky nemocné lidi. Říkala jsem si, že přeci svojí hlavu ovládáme, tak ať myslí normálně. Ale teď začínám poznávat, že i na tohle je někdy člověk bezmocný. Opravdu mě ty myšlenky někdy tak pohltí, že jsem tím naprosto přesvědčená a nemůžu přestat na to mylset - pak se rozbrečím, dochází mi jaké jsou to nesmysly a druhý den je to nanovo.
Snažím se nebýt na příteli závislá, nemyslet na něj tolik a VĚŘIT mu. Mít své koníčky - sport (kolo, běh, brusle, cvičení doma), studium, také bych ráda zase začla číst, ale nejvíc se chci věnovat tomu sportu a udržování postavy.

První běh

13. června 2018 v 12:53 | Sim |  Deník
V pondělí jsem se z minuty na minutu rozhodla zkusit ten běh. Čekala jsem, že poběžím minutu a budu hotová :D ale přeběhla jsem celou naší alej za 10 minut (vkuse) tam a 10 nazpátek - mezitím asi 3 minutová pauza. Vůbec jsem takový výkon nečekala s tím jak běh nesnáším. Včera jsem byla plavat takže mě za tyhle 2 dny bolí nohy :D :) dnes mám v plánu cardio a posilko na břicho a zadek.
Jídelníček včera nic moc a dnes se snažím jíst normálně. Zatím vypadá takhle:

s: kafe
s: bulka se sýrem
o: omeleta ze 3 vajec, řepa, kinder bueno
s: x
v: uvidím

Učím se z posledních sil na páteční zkoušku a za týden mě čeká ještě jedna. Sice si obě můžu odložit na další rok, ale nechci. Chci bojovat dokud to ještě jde, ikdyž mě to už faakt nebaví po měsíci a půl zkoušek.



Co s volným časem

10. června 2018 v 20:12 | Sim |  Deník
Po víkendu mě zase přechází chuť sportovat :D :/ vždycky po víkendu, když vím, že mě čeká další celýý týden než se zase uvidíme ...tak jsem bez nálady, nic se mi nechce, nevím co budu dělat. Jelikož zkouškové se pomalu blíží ke konci a chybí mi 2 zkoušky, mám tedy dost volno než v červenci začne brigáda. Na jednu stranu si říkám: budu se učit na ty 2 zkoušky, budu chodit na zahradu, opalovat se, běhat, na kolo/brusle, ven s kámoškama, zajdu za babičkou...na druhou stranu chci zase víkend a být s T. ♥ Asi před rokem začlo takový to, že jsem si užívala to volno a být sama doma (po maturitě jak je to dlouhé volno) a teď jsem toho už tak nabažená. Už mě i přestává bavit ten stereotyp a chtěla bych bydlet s přítelem, ale v našem případě je to ještě brzo ikdyž je nám 20 a jiní už spolu také bydlí. Dokud nedodělám školu, tak nemám v plánu se stěhovat. Zase jsem umíněná a možná až tak v úterý si zase uvědomím (jako každý týden), že se prostě musím nějak zabavit a pak už mi to ani nepřijde. Ale já opravdu miluju a nechci to říkat, ale přijde mi, že jsem na něm závislá (což je špatně já vím). Jenže když čekám jenom na to až budeme spolu trávit čas a nic jiného mě nebaví, žádné koníčky ani škola...až začne brigáda tak budu aspoň zase v zápřahu a bude to asi i rychleji utíkat :D :) Ale tak je dobře, že jsem pořád zamilovaná jako na začátku vztahu a těšit se je taky hezký.
Tak ať už ten nový týden aspoň začne a utíká to :D


Naplánovaný život

8. června 2018 v 20:33 | Sim |  Deník
Tak se zase ozývám :) se sportováním jsem se docela pohla! Vidím na svém těle, jak se pomalu, ale jistě zpevňuje a přijde mi, že začínám mít štíhlejší nohy :) s tím během pomaličku začínám, ale dávám ze začátku přednost rychlé chůzi. Včera jsem ani nejela MHD a šla jsem asi půl hodiny pěšky. Nohy mě bolely a druhý den když jsem zase šla asi 20 minut tak jsem byla unavená :D vůbec nejsem zvyklá. Jinak byla jsem na bruslích a během 1hodiny se mi vypálily na zádech ramínka od podprdy :D
K nadpisu...strašně mě mrzí, že jsem na rodiče taková zlá, otrávená, ani se na ně nedokážu usmát, nevím proč. Miluju je. Jsem prostě pořád otrávená, mrzutá, bez nálady a nedokážu se přetvařovat. Prostě to dávám najevo. Je to kvůli těm mým neustálým pesimistickým myšlenkám "co když" a vždy když se mi zase nějaká vynoří v lavě tak se uzavřu a nastane špatná nálada. Protože se opravdu bojím, co když se to něco stane a naruší mi to moje plány? Mám vše naplánované - maturitu mám, takže teď vysoká (jsem v prváku), po ní mám v plánu cestovat, děti? asi nebudu chtít nikdy. Chtěla bych možná pak studovat ještě dál pokud na to budu mít. A samozřejmě si přeju prožít celý život s miláčkem, jenže právě ty moje neustálý negativní myšlenky mě rozčilujou a bojím se, že se fakt stanou a tím by se to pokazilo. Měla bych se naučit přijímat věci tak jak přijdou a žít přítomností a to je právě ten muj nekonečnej problém! To já právě neumím -_- Proto jsem furt nepříjemná na ostatní, protože jsem stále uzavřená v tom svým světě negativních myšlenek a nedokážu je zastavit. Ikdyž vím, že jsou zbytečné a nikdy nevíš co přijde, tak se jim neubráním.
Jinak váha stále 49kg. Také s přejídáním pomalu ale jistě končím :)
Mamky přítel mě "pochválil" (já to jako pochvalu beru) tím, že mi řekl, že vypadám jako anorektička :D "podívej se na ty ručičky, ten propadlý obličej" (mě to tak nepřijde) a dnes opět zahlásil: ty jsi bledá, hubená, tebe se člověk bojí dotknout :D

Aktivnější život

3. června 2018 v 19:53 | Sim |  Deník
Už mě to nebaví! Asi jste si všimli, že nemám žádné koníčky, jen si občas zacvičím, jinak jsem celé dny ve škole nebo se učím. Také v poslední době hodně přemýšlím nad tím, jak si chci užívat života, jsem snad v nejlepších letech :D :) Ale jen sedím doma u pc, u učení a nebo spím. Jediný akční je víkend, kdy se konečně vidím s přítelem. Jediný můj "koníček" bylo doteď přejídání a válení se. Zase mi přijde, že přibírám. Musím to zastavit. Včera jsem byla na půlmaratonu, švagr běhá :) a strašně mě namotivovaly ty hubeňoučký běžkyně. Já běh nesnáším, odjakživa. Ale v posledních dnech kdy pořád sedím doma a krásného počasí si užívám jen za oknem se mi běh začíná zdát jako moc dobrý nápad :D prostě furt tu jen sedím, přemýšlím, nudím se, koukám z okna a říkám si, kdybych tak měla psa, tak mám důvod jít na procházku, ale takhle? jít se sama jen tak procházet?..ne...a kamarádky už samozřejmě nemají čas. Takže zkusím běhat. Zkusím si běh zamilovat, má samá pozitiva. Kort teď při zkouškovém to bude fajn odreagování, celý týden hlásí kolem 27 stupňů, takže ideál, nabažím se toho nádherného počasí, toho teplaaa! opálím se (aspoň trošku :D). A donutí mě to vydržet dýl, protože chci zabít nějaký čas a ne tu furt sedět. Zkusím to stihnout ještě zítra až se vrátím ze zkoušky. Cítím se zase namotivovaná, takový to když člověk najde něco nového, na co se těší a čeká, že to bude naplní jeho života. Naposledy jsem to zažila asi před 6 lety když jsem našla blogy oa hubnutí a věděla jsem, že se chci udržovat a dodržovat nějakou stravu :) neznáte nějakou aplikaci na mobil, která mi bude měřit km, kcal, ale nebudu k tomu potřebovat data? A kam si dáváte při běhání mobil, klíče? Nosíte pití?


Přišla jsem na to

1. června 2018 v 17:10 | Sim |  Deník
Ahojky :) vaše komentáře mě tak povzbuzují :) díky nim mám docela jiný pohled na věc a něco mi došlo. Ale zezačátku - váha: 48,9kg, poslední asi 2-3 dny mi bylo špatně, takže jsem toho za den moc nesnědla, např. včera půlku malé vaničky krabího salátu s rohlíkem a večer miska gulášovky. S cvičením se zlepšuju, začínám mít větší výdrž i odhlodlání :) dneska si zaposiluju na břicho a zadek.
A teď to zjištění :D takže..došlo mi, že jsem na partnerovi závislá, proto se o něj tolik bojím. Vůbec se nevěnuji svým koníčkům, pořád jsem jen čekala na víkendy kdy se uvidíme a řešila školu. Nic víc. S kamarádkami ze střední a od nás z města jsem se neviděla ani nepamatuju. Musím si přiznat, že mě ani nebaví nic dělat, protože chci být jenom s ním a čekám jen na ten víkend. Myslím si, že tohle uvědomění je první krok k tomu to ihned začít měnit. Přijde mi, že mám dvojitou osobnost :D opravdu. Když si vzpomenu na to, když jsem byla nezadaná, jak jsem byla akční a všeho si užívala. Někdy se zasním a představuji si, co bych dělala kdybych byla zase nezadaná a byla by to jízda :DD a právě tohle všechno si odpírám, protože jsem závislá na příteli a pořád na něj myslím, čekám na to až budeme spolu a nejdu se ani nikam bavit. Natož o víkendu, kdy se jedině z celého týdne můžeme vidět. Takže já jsem v jednu chvíli strašný pohodář a pak mi přeskočí, najedou emoce a jsem depkař, všechno vidím černě...Čekám, že mi napíšete, že tenhle vztah teda asi není správný když přítelovi nevěřím a může to vypadat, že se cítím jako v kleci. Ale já to takhle nevidím, jsem strašně vděčná, že ho mám a neměnila bych, problém je jen ve mě. V mé hlavě, v mém vnímání a prožívání toho všeho. Vždyť se můžu bavit tak jak si o tom sním. A ještě k té nedůvěře a nevěře. Mám na to jiný pohled hlavně asi díky Jajince :) je pravda, že důlezité je to, co ten chlap ke které cítí a nějaká jednorázovka "nic" neznamená. Chlapi to vnímají jinak a nevidí v tom nic extra, jen si užijou, ikdyž milují jinou. Takže bych to vzala tak, že si teda taky můžu sem tam užít jinde a v pořádku :D hlavně, abychom se milovali a chtěli spolu dál být. A k tomu, že bych se o tom nedozvěděla? Je to možná lepší to nevědět a on vlastně také neví co já kde s kým dělám :P (já bych to ale samozřejme neudělala :DD) ikdyž mi přítel v poslední době nevyznává lásku jako na začátku vztahu, tak doufám, že to stále cítí stejně. :) Já bych ho také nepodvedla a ikdyž on je chlap a chlapi jsou dobytci :D tak on doufám "takový není". Přeci jen - jak jste psali :) - znám ho, vím jak se chová ve společnosti a nejspíš by s žádnou nic neměl ani kdyby byl sám. Je ten typ, který se jde bavit s kámošema, pít pivo a přijde mi, že nekouká po jiných. Že by si ani sám od sebe s žádnou nic nezačal. Jedině kdyby nějaká přišla za ním a zkoušela to ona na něj. Ale v tu chvíli by doufám platilo to co mi dřív říkal - že by mi nikdy neublížil, že by mu za to žádná jiná nestála, že si mě musí hlídat a neví co by beze mě dělal ♥ třeba by ani nebyla hezká :DD navíc kde by to tam asi v klubu dělali..:D když si představím, že by místo mě měl jinou, tak si také nedokážu představit, že jí by ublížil, takže snad ani mě to neudělá.
NEPOCHOPÍM! to barvení vlasů, jak jsem psala minule - mám blond a barvím se sama doma. Předešlé odrosty mi chytly na zrz, když jsem je pár dnů na to barvila znovu, tak to vůbec nezareagovalo. Teď jsem je bravila potřetí a už ty další nové odrosty chytly krásně do bíla a ty zrzavé vůůbec nereagují. Nechápu...tak tam budu mít zrzavej pruh no.. :DD říkala jsem si, že když jsou takhle světlé tak už musí chytnout a nic.