Bludy

17. června 2018 v 20:25 | Sim |  Deník
Nerada to přiznávám, ale trpím bludy (nejspíš). Mamka kvůli tomu byla hospitalizovaná a se mnou to také není normální. Zhoršuje se to. Neustále se bojím, že mi přítel nějak ublíží, protože mi na něm fakt moc záleží a tak by to dost bolelo. Od té doby, co mamka tímhle trpěla a doma to bylo strašný, se bojím každého špatného období, každé špatné události, já to nesu fakt blbě. Jsem strašná citlivka. Všechno hrozně prožívám a strašně psychologicky rozebírám...úplně zbytečně. Furt se něčeho bojím. V poslední době mě to přivádí k pláči, když už fakt nemůžu. Ty vtíravý myšlenky mě úplně užírají.
Dnes když odjel přítel, tak ty myšlenky zase začly. A nešly zastavit a pak mi volala mamka, že jsou na zahradě tak jsem tam šla za nimi, ale měla jsem co dělat opravdu vyjít. Celou cestu jsem se užírala těma myšlenkama a když jsem došla, byla jsem na všechny ošklivá, podrážděná (tohle na sobě nesnáším). To všechno proto, jak se utápím v tom svým světě a oni si chtěji povídat a ruší mi ty moje bludy, tak jsem agresivní. Asi po hodině mě to přešlo, byla jsem šťastná, tak osvobozená a povídali jsme si, smála jsem se. Zase mi došlo, že jsem se chovala jako kráva na lidi, které miluju ♥ V poslední době jak je zkouškové a už mám skoro splněno, tak jak nemám co dělat tak je to ještě horší že jo...
Pak mám zase chvíle kdy se mi chce brečet z toho všeho co máme. Ty maličkosti...ale já si jich všímám a moc si všeho vážím. Víte, já strašně ráda rozdávám lásku a dělám lidi kolem sebe šťastnými. Jinak to z čeho podezírám přítele nebo to jak se o něj bojím - máme ject za rok k moři a já se bojím, že se k nám vetře známá a že by se spolu spárovali (a další mylšenky tohodle typu)..já vííím - jsem blbá, na co to myslím, proč by to dělali, spousty přátel spolu jezdí na dovolený, ale kdyby se mi to fakt stalo tak by to byla taková rána. Na druhou stranu co se má stát se stane a vše má svůj důvod. Taky se bojím, že někdy budu sama a nebudu mít komu tu lásku dávat.
Nechci všechno tak moc prožívat. Chci žít přítomností. Brát věci tak, jak přijdou, stejně to neovlivním. Vidět i v těch špatných věcech něco dobrého.
Strašně odbivuju babičku a strejdu. Babičce před rokem zemřel mažel, se kterým byla celý život a strejda snad nikdy neměl ženskou, nemá ani děti. A oba jsou úžasní. Úsměvaví, strejda je takový bezstarostný pohodář. Někdo jiný by byl smutný, že je sám a hledal by partnera, on bere život takový jaký ho má. Babička to nese hrozně statečně a je pořád tak skvělá jako vždycky byla. Jiný člověk by stále brečel, nechtěl by mezi ostatní, nebo by byl bez nálady (jako já). Já být v situaci jednoho z nich tak bych se už hroutila...a jiní lidé jsou tak stateční a silní.
Já špatně nesu i podzim a zimu, to počasí má na mě takový vliv. Teď 2 dny pršelo a byla zataženo a já se celé ty dny válela a utápěla v depce. Strašně ráda bych byla někde v Californii nebo na Floridě. Jenže rodina a přítel jsou mi samozřejmě přednější.
Snažím se proti tomu bojovat, vlastně bojovat sama se sebou. Vždycky jsem nechápala psychicky nemocné lidi. Říkala jsem si, že přeci svojí hlavu ovládáme, tak ať myslí normálně. Ale teď začínám poznávat, že i na tohle je někdy člověk bezmocný. Opravdu mě ty myšlenky někdy tak pohltí, že jsem tím naprosto přesvědčená a nemůžu přestat na to mylset - pak se rozbrečím, dochází mi jaké jsou to nesmysly a druhý den je to nanovo.
Snažím se nebýt na příteli závislá, nemyslet na něj tolik a VĚŘIT mu. Mít své koníčky - sport (kolo, běh, brusle, cvičení doma), studium, také bych ráda zase začla číst, ale nejvíc se chci věnovat tomu sportu a udržování postavy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sugar Sugar | Web | 18. června 2018 v 8:05 | Reagovat

Zlato. Když víš, že máš takový problém.. proč nezajdeš za odborníkem???? Není to fakt ostuda a psychické problémy zřídka vymizí samy od sebe, a pokud ano, trvá to zbytečně dlouho. Je super, že si uvědomuješ, že to není v pořádku, ale sama cestu ven těžko najdeš. Už tím, že si to uvědomuješ a stejně se to pořád děje.

2 september-clementine september-clementine | 18. června 2018 v 16:18 | Reagovat

Souhlasím se Sugar. Psycholog je doktor, stejně jako zubař, prevence je lepší, než si pak nechat trhat zuby.
Ale pokud nechceš na to jít tak radikálně, tak mě napadá, co kamarádi? Mně hrozně pomáhá, když vidím, že si mne přátelé váží, mají mě rádi, je jim se mnou dobře... Pak vím, že asi i může to bude bavit, a vím, že nejsem sama, a tak... Možná by pomohlo být víc venku s lidma.
Hele ale zásadní je, že víš, že máš problém, a snažíš se s tím něco dělat! To je skvělý první krok!

3 B. B. | Web | 19. června 2018 v 15:13 | Reagovat

Byla jsi u psychologa? Teď to nemyslím nijak špatně, taky jsem musela kdysi :-). Určitě by bylo dobré to zkusit a nebo zkus kineziologii (ne kinlogii, lidi si to pletou) i to jsem zkoušela a ač to celé vypadá bláznivě, tak by ti to mohlo ulevit - akorát musíš najít toho správného člověka, který tomu opravdu rozumí.

4 Jajinka Jajinka | Web | 19. června 2018 v 15:21 | Reagovat

Pročpak nechodíš k psychologovi? Určitě by ti pomohl. Přijde mi, že se ti ty stavy zhoršují.

5 Ká | Web | 19. června 2018 v 21:39 | Reagovat

Jak píšou tady holky, ostuda to určitě není a je škoda, aby se mladá holka (nebo kdokoli jiný) takhle trápila :) Nebo, jak už bylo taky navrženo si o tom promluv s kamarádkou. Přátelé jsou přece nejlepší psychologové, znají tě a záleží jim na tobě. Můj přítel mýval podobné stavy, jako máš ty ohledně svého přítele, a i když ho nemírně miluji, bylo těžké to vše vydržet a zůstat nad věcí. Nakonec jsme to spolu překonali, pomohli mu v tom, kromě mě, právě kamarádi. Musíš si doopravdy začít život užívat a ne se jen bát, tak ti život akorát propluje mezi prsty. Držím pěsti!

6 Clementine Clementine | Web | 24. června 2018 v 15:53 | Reagovat

Jsi okay, zlato? :(

7 windows 7 product key windows 7 product key | E-mail | Web | 2. července 2018 v 8:58 | Reagovat

Thanks for sharing.....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama