Srpen 2018

Ovládat se!

31. srpna 2018 v 16:42 | Sim |  Deník
Můj článek bude trochu na stejném principu jako pár z vás co jsem teď četla :D o tom se ovládat, něco změnit. U mě se to týká přejídání a hlavně! těch mých otravných myšlenek, které se neustále točí kolem přitele, toho že se bojím, že mi někdy ublíží (nevěrou, výměnou za jinou..). Některé dny mě to tak pohltí, že si celý den v hlavě promítám ten katastrofickej scénář a co bych dělala (protože vím, že jestli to někdy přijde, tak se zblázním), všechno nesu tak špatně. Fakt neumím žít přítomností a právě to chci ZMĚNIT. Chci si zase žít to svoje. Držet si štíhlou postavu, stravu, cvičit (dřív jsem si pořád tancovala, vymýšlela choreografie, cvičila gymnastiku a právě ten pohyb mě naplňoval). Od té doby co jsem s přítelem (3 roky), jsem zezačátku jen čekala na ty dny, kdy se uvidíme a jinak přežívala - tím jsem postupně opouštěla to své já a nic mě nebavilo, jen on. A teď už cca půl roku se každý den užírám takovýhlema myšlenkama a vlastně "nežiju". Takže už nechci být na něm závislá. Nechci se neustále trápit něčím, co se ani nikdy stát nemusí. A když se to stane, tak se snažit být pozitivní a vlastně nějaké plány na takové situace už mám.
Já vlastně bojuji s vlastní psychikou -_- je to sakra těžký! Nikdy jsem si tohle nemyslela a nechápala jsem psychicky narušené osoby. Říkala jsem si ať prostě normálně žijou a neřeší kraviny.

1) nepřemýšlet tolik
2) brát věci tak jak přijdou (všechno má svůj důvod a má to tak být, záleží jen na nás jaký postoj k tomu zaujmeme)
3) jíst každé 3 hodiny 250kcal
4) vypít aspoň 1,2l každý den
5) nenechat si rozhodit psychiku kvůli mamky psychickým výkyvům
6) cvičit

Docela se i na podzim těším

25. srpna 2018 v 18:02 | Sim |  Deník
Ahojky :)
asi víte z mých článků, že nesnáším zimu a nejradši bych bydlela někde u moře v teplíčku :D dřív jsem měla nejraději podzim, ale v posledních letech se to právě převrátilo, že jsem to začla nesnášet. Na druhou stranu když vidím, že v těch exotických oblastech mají tornáda, hurikány, tsunami a další katastrofy a my máme jen tu zimu, tak je to vlastně víc fajn tady. Začínám se i těšit na čajíčky, kakao, poléévky! :D, to jak se člověk zavrtá do deky, otevřu si okno a opravdu sem jde vzduch a ne ještě horší vzduch (v těch vedrech co teď byly) a nebo když si dám horkou vanu :3 Ale to jak je zataženo a neustále šedá obloha a dřív je tma, tak to mě naopak dost unavuje :D
Váha se stále drží na 50kg. Víte co je skvělý? Že tohle jaro a léto bylo po dlouuuhé době jiné v tom, že jsem už od dubna nezačínala hubnout na léto a prostě jsem to neřešila. Vlastně mám pořád dost přejídacích dnů a stále se z toho nemůžu vymotat. Na zítra do práce mám připravený bílý jogurt s borůvkovým džemem, vločkami a brusinkami, k obědu cuketu s bramb. kaší a na svačinu a večeři budu ujídat cuketu. Beru si s sebou i sušené švestky kdyby mě honila mlsná :) Popravdě zítra se mi tam vůbec nechce, protože o víkendech je nás tam málo a nic moc se nedělá, takže to moc neutíká.


Nemůžu jít dál

21. srpna 2018 v 18:47 | Sim |  Deník
Prožívám teď zvláštní životní etapu. Vlastně už to trvá cca rok. Už jsem tu psala, že jsem vyrostla z těch dětských let, že některé moje kámošky už mají děti nebo bydlí s přítelem a já si ani jedno z toho nedokážu představit a přijde mi to ještě hodně brzo. Chybí mi ty společné výlety a dovolené s rodiči a nevlastní ségrou. Chybí mi to jak jsme byly bezstarostné, nic jsem si nebrala tak jako teď, nepřemýšlela jsem tolik, nic jsem neřešila a užívala si každého dne. Prostě jsem žila. Ale poslední dobou každý den přemýšlím nad tím co dál? Co když se stane tohle nebo tamto? Co bych dělala? Co když mi někdo ublíží, co když mi něco nevyjde, co když skončím jako většina českých ženských sama, tlustá, v paneláku s dětma na krku a budu se dřít za pár kaček v nějaký smradlavý fabrice? Nemůžu se prostě přenést do té další etapy života, kdy je člověk dospělý a pomalu se chystá do svého, začít žít svůj život po svém, chodit do práce...já se neustále otáčím do minulosti a všechno mi to chybí a nemůžu uvěřit, že už je to nadobro pryč. Že už to takové nebude.
Mám takový sen - bydlet u moře, nebo hodně cestovat do exotických zemí. Třeba 4x za rok aspoň na 2 týdny někam do ciziny. Na druhou stranu vím, že se asi od mamky nikdy jen tak nehnu když má ty její problémy, které se opět vrací a já z toho zase šílím. Neustále lítám na wc a mám stavy, kdy nechci jíst - což je u mě divný když mám problémy s přejídáním. Sice z toho také blázním, ale nemůžu jí takhle nechat nebo ji tu nechat se S. samotné...byla bych neustále ve stresu co se tu děje, jak na tom je.
Z taťkovo vyprávění o jeho vztahu s mojí mamkou se naprosto ve všem poznávám, že to mám po ní. Všechny ty psycho stavy a chování dělám i já. Nechci taková být, ale jsem. Nemám teď ani sílu se snažit s tím něco dělat. Nic mě nebaví. Dny se strašně táhnou. Přijdou mi taak dlouhé ať jsem na brigádě nebo doma. Vše mi přijde takové...zbytečné a pořád si říkám, proč si mě sakra mamka s taťkou dělali! Mě ten život takhle nebaví. Uvnitř jsem naprosto porouchaná a trápím sama sebe, ale nejde to zastavit. Ty zbytečné obavy a myšlenky se mi v hlavě přehrávají furt dokola, jen co ráno otevřu oči tak to začne a pak s tím i usínám. Dokonce se mi o těch mých obavách i zdá...

12.8.

12. srpna 2018 v 20:53 | Sim |  Deník
Ahojky :)
Stále jsem na "brigádě" a tenhle víkend byl hrozný kvůli jedné "kolegyni". Ta dokáže opravdu z člověka udělat debila a vyštvat ho odsud. Já s každým vyjdu, ale tuhle ženskou začínám nemít ráda. Vždy se snažím hledat na tom člověku ty lepší vlastnosti, ale u týhle už je úplně přehlížím, protože je na pěst. Jenom ona mě pořád péruje, protože na mě si vyskakovat může. Ostatní ženský se mě zastávají, že se snažím a jsem šikovná, aspoň někdo to vidí. Sami s ní nechtějí dělat a tak na oddělení poslali mě s ní -_- všechno bylo samozřejmě špatně.
Divili jste se, jak můžu mít s 50kg boky :D měřím 158cm a prostě na sobě vidím, že přibírám a zase to nabírám hlavně na zadku a bocích. Začínám si to dost uvědomovat a chci s tím zase začít něco dělat. Navíc ženský v práci teď taky drží diety (takový ty amatérský :DD) a začíná se to zase ve mě probouzet :D zítra si teda udělám buchtičky s krémem ty jsem neměla od základky, ale zkusím od úterý zase nějak začít :) asi si zase budu počítat kalorie nebo se snažit jíst každé 2 hodiny do 200kcal..uvidím :)

Užívám si 30° vedra

5. srpna 2018 v 19:53 | Sim |  Deník
Ahojky :) tak tady mám další článek, který se bude týkat spíš mé psychiky než jídla :D takže jen krátce ohledně stravování - přibrala jsem 1kg takže mám rovných 50kg, začínám mít zase boky...takže od zítra se pokusím hlídat. Na brigádě jsem už přes měsíc a opravdu tam člověk jen přibírá. Jenže to sezení na sesterně k tomu úplně vybízí -_- :D
Stále básním o moři a dovolené, jelikož tenhle rok nikam nejedu. Ale dnes jsem si uvědomila jak jsem se cítila šťastně jen u nás na zahradě v bazénu, rodiče s babičkama za rohem, léto, TEPLO, sluníčko...NÁDHERA ♥ strašně si toho všeho vážím.
Psychika je u mě stále jako na houpačce. Vtíravé neodbytné myšlenky mě trápí pořád, ale na druhou stranu začínám být víc pozitivní. Štve mě, že mě ty myšlenky někdy brzdí v tom co dělám, nebo dokonce ani nejsem schopná nic dělat, protože mě užírají za živa a nemůžou přestat! A když už se od nich na chvíli odprostím tak se cítím tak volná, můžu v klidu pracovat. Stále se týkají "co kdyby".
Jak dlouho ty vedra trvají? Už druhým týdnem? Dost lidí kolem mě to štve :D já tohle počasí zbožňuju ♥ je to strašně pozitivní, veselý...takhle to má být, takhle se cítím dobře. Teď se cítím, že takhle to je správně. A když je zima tak si přijdu jak ve špatným filmu -_- proč vůbec ta zima je? nesnáším ji!
Hezky jsem si to shrnula, je fajn se na chvíli taky zastavit a takhle se vypsat :D :) protože v poslední době chodím jen z práce do práce a strašně to letí.